Vlasta Třešňák - Inventura

Celé desetiletí byla hudba (aspoň co se ediční aktivity týče) u Vlasty Třešňáka tak trochu na druhé koleji, jeho hořké reflexe naší minulosti i současnosti dostávaly v té době prostor hlavně v knižní podobě. Pak dal ale dohromady novou kapelu a opět se stal jako písničkář svědivým svědomím národa, kterému je ale dnes bohužel ochotný naslouchat jen zlomek těch, kteří by asi měli. Už bez cikánských kamarádů Kormanů i Davida Kollera, s novými spoluhráči, mezi nimiž nechybí bubeník Martin Rychta známý spoluprací s Čechomorem či Václavem Koubkem nebo Jaroslav "Olin" Nejezchleba se svým violoncellem, hrábl tentokrát Třešňák do strun s výrazně bigbítovějším spodkem.

Místo najazzle swingujících aranží, které jeho písničky rozhýbaly na předchozí Koláži, Inventura přináší zatěžkanější bluesrockové idiomy, s nimiž si ale písničkář rozumí stejně dobře. Jeho zpěv je hlavně v těch električtějších číslech drsnější než kdy předtím a tahle poloha mu vyloženě sedne. Právě tenhle typ písní se na desce stává nositelem těch nejadresnějších a nejnaštvanějších "rentgenových snímků" naší společnosti (Volební guláš, Inventura, In inkoust veritas) nebo historických traumat v širších souvislostech (Moby Dick, Die Kameraden). Třešňák je v nich jako vždy nemilosrdným prosektorem, témata pitvá bez tišících prostředků (to mu spíš do rány ukápne trochu toho přebytečného jedu), ale stále s uměním mistrné poetické zkratky. Až úlevně pak působí folkově melancholičtější písně Dopis Olze nebo Cyrano a Magdalena, které vyvolávají ducha slavného Zeměměřiče.

Propojení Třešňáka s jeho novým Bandem není na Inventuře ještě úplně doladěné a ani zvukově to není žádný zázrak. Zatímco další společná alba už je představila jako nerozborně fungující těleso se skutečně kapelovým soundem, tady to ještě působí trochu jako písničkář s doprovodným souborem, kteří k sobě teprve hledají cestu. Neklamné známky toho, že nakonec úspěšně, jsou tu ale už patrné. A síle výpovědi, která pro posluchače často není a ani nechce být příjemná, tyhle detaily nic neubírají. Velmi slibný začátek nové Třešňákovy hudební kapitoly.