Je to skoro pět let, co kabaretní dvojice Dresden Dolls vydala poslední řadovou desku Yes, Virginia. Po nikom se ale neslehla zem. Bubeník Brian Viglione se pustil do svých bočních projektů a zpěvačka a pianistka Amanda Palmer oprášila svá dema z půlky devadesátek a pustila se na sólovou dráhu. Drzá selfmadewoman zcela nepřekvapivě uspěla a holek, co si přestaly holit nohy, a kluků, co se jim začaly líbit holky s neoholenýma nohama, bylo najednou nějak víc.
She’s the one, she’s the only, Amanda Fucking Palmer! Amanda, její kouzelné podvazky a ukulele, kterému dává přednost před klavírem stále častěji. Po sólovém debutu Who Killed Amanda Palmer (2009) si střihla ještě EP coverů Amanda Palmer Performs the Popular Hits of Radiohead on Her Magical Ukulele, kde se jako bonus objevila mj. píseň Creep, nahraná živě na jejím loňském pražském koncertě. Australské turné, které předcházelo evropskému, bylo tak inspirativní, že tam natočila druhou řadovou desku. Amanda Palmer Goes Down Under vychází právě teď, oficiálně na labelu Liberator Music (pouze pro Nový Zéland a Austrálii), zbytek světa si šéfuje Amanda skrze svůj oficiální web. Po ostudě, kterou způsobila vydavatelství Roadrunner, jí už asi stejně nikdy nikdo smlouvu nenabídne.
Album Amanda Palmer Goes Down Under nejenže u protinožců vznikalo, ale je Austrálií celé ovlivněno. Ostatně písničky jako Australia nebo New Zealand (vznikla údajně v šatně po zvukovce) nepotřebují žádný komentář. Co vás možná... číst dále
Je to skoro pět let, co kabaretní dvojice Dresden Dolls vydala poslední řadovou desku Yes, Virginia. Po nikom se ale neslehla zem. Bubeník Brian Viglione se pustil do svých bočních projektů a zpěvačka a pianistka Amanda Palmer oprášila svá dema z půlky devadesátek a pustila se na sólovou dráhu. Drzá selfmadewoman zcela nepřekvapivě uspěla a holek, co si přestaly holit nohy, a kluků, co se jim začaly líbit holky s neoholenýma nohama, bylo najednou nějak víc.
She’s the one, she’s the only, Amanda Fucking Palmer! Amanda, její kouzelné podvazky a ukulele, kterému dává přednost před klavírem stále častěji. Po sólovém debutu Who Killed Amanda Palmer (2009) si střihla ještě EP coverů Amanda Palmer Performs the Popular Hits of Radiohead on Her Magical Ukulele, kde se jako bonus objevila mj. píseň Creep, nahraná živě na jejím loňském pražském koncertě. Australské turné, které předcházelo evropskému, bylo tak inspirativní, že tam natočila druhou řadovou desku. Amanda Palmer Goes Down Under vychází právě teď, oficiálně na labelu Liberator Music (pouze pro Nový Zéland a Austrálii), zbytek světa si šéfuje Amanda skrze svůj oficiální web. Po ostudě, kterou způsobila vydavatelství Roadrunner, jí už asi stejně nikdy nikdo smlouvu nenabídne.
Album Amanda Palmer Goes Down Under nejenže u protinožců vznikalo, ale je Austrálií celé ovlivněno. Ostatně písničky jako Australia nebo New Zealand (vznikla údajně v šatně po zvukovce) nepotřebují žádný komentář. Co vás možná překvapí, je, že devět z dvanácti songů desky jsou živé záznamy z koncertů v Sydney Opera House, z Fringe Festivalu v Adelaide a ve Wellingtonu. Tak je to živák, nebo studiová deska? Jsou interpreti, u kterých by byl rozdíl markantní, jelikož třeba neumí zpívat, dělají chyby, praskají jim struny, nebo je někdo z publika vypoklonkuje, a na živáku to pak nezní dobře (pokud nejste punk). Ale u Amandy tohle nehrozí, spíš naopak. Její hlas je naživo stejně sytý a jasný, písničky živější a zábavnější a reakce publika jsou lepší než zaplacený aplaus při natáčení sitcomů.
Tahle deska je vážně legrace. Se vším tím smíchem je to spíš stand-up comedy nebo ještě lépe večírek v baru, možná i bordelu, kde přiopilá pianistka flirtuje v písničkách, aniž by přestala hrát, s hosty (s klukama i holkama), nebo jako Tom Waits, kdyby býval uměl hrát takhle pěkně na klavír... Myslíte na kde co, ale že je to v Opeře v Sydney, vás nenapadne.
Studiové verze zahrnují zmíněnou Map of Tasmania, ve které hostuje britská diskoška The Young Punx a která má jako jediná z alba „full band“ status, In My Mind s Brianem (a nezní to jako Dresden Dolls, jelikož Amanda hraje na ukulele) a balada na piáno On an Unknown Beach. Nepochybně splňují požadavky singlů a videoklipů, ale jinak je album nosné především díky Amandině performanci. Performance – to zní jak z ochotnického divadla nebo z kurzu na DAMU, ale nenechte sebou cloumat předsudky. Playlist doplňují dva duety (s The Jane Austen Argument a Mikelangelo & Lance Horne) a nepřehlédnutelná, tradičně provokativní výtvarná podoba alba a hardcore-fans-friendly nabídky speciálních edicí. Když zaplatíte pět tisíc dolarů, přijde vám zahrát do obýváku. Ještě šedesát takových článků a je to moje.
(Pro Full Moon #10 - zkráceno.)
Komentáře