100 %
Sleep Token - Even In Arcadia
přijeli coby černý kůň na Rock For People 2023, čekal na ně sice plný stan, stále ale šlo i na poměry festivalu o jedno z výrazně...
80 %
Viah - Saudade
viah se pořád mění a nezůstává na místě. Když Vi Tranová začala pod tímto pseudonymem tvořit, nejprve vydala v roce 2018 debutové...
80 %
Car Seat Headrest - The Scholars
The "Scholars" nás zavádí na imaginární univerzitu Parnassus, kde se setkáváme se skupinou studentů, kteří se každý po svém snaží...
80 %
Behemoth - The Shit ov God
Na posledním albu "Opvs Contra Natvram" začala Behemoth trochu dohánět vlastní velikost. Po čtvrtstoletí na scéně v té době sahali na...
90 %
Fallgrapp - Anthropos
Fallgrapp nechali nahrávku důsledně dozrát, aby základní koncept témat pořádně rozpracovali do významného zamyšlení, s nadhledem a...
80 %
Tereza Mašková - Růžová Lucerna live
Tereza Mašková vytrvale už od svého vítězství v SuperStar v roce 2018, právě první vystoupení v Lucerně v listopadu 2023 se dá...
16.02.2021 - 16:49 | Acid3P
Fascinujúce, inšpiratívne, znepokojujúce, ale nesmierne únavné dielo. Krása musí niekedy aj bolieť.
#119 - Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
15.08.2014 - 11:13 | Katzenklo
Lidé, kterým se toto líbí
Vcítit se do tohoto alba není vůbec jednoduché. Všechny vrstvy motivů a témat, z nichž se skládá, působí velice nepřístupně, jako by chtěly posluchače záměrně zkoušet, co všechno vydrží. Je složité se prokousat k podstatě této desky, ale až se Vám to podaří, budete bohatě odměněni. Až nastoupíte na palubu, kde hrají Miles Davis, Chick Corea nebo virtuózní kytarista John McLaughlin, rozbouřený oceán se pro Vás změní v klidné moře, na jehož melancholicky houpavé hladině se budete chtít vznášet stále častěji. A posléze navždy.
15.04.2012 - 9:46 | ahmed
Lidé, kterým se toto líbí
Pro mě naprosto zásadní "znásilnění jinakostí". Totiž ještě v devadesátkách jsem převážně sjížděl metal - dokud v osmadevadesátém nepřišel Mezzanine od Massive Attack a současně s ním právě Bitches Brew. Vůbec ničemu jsem nerozuměl, ale absolutně mě to opojilo. Byla to obrovská výzva - pochopit Davise. Na netu tehdy ještě nic najít nešlo - v brněnské KJM jsem byl každý týden - a sosal hlavně jazz... a metal stále více odsouval do pozadí, až z něj u mě přežili jen ti skutečně nejlepší.
Výzva ale Davis vlastně zůstal dodnes - zejména v kontextu tohoto jeho nejtripovějšího temného alba (pominu-li Laswellovo psychotropní uchopení Davisovy Panthalassy).