At Vance - Facing Your Enemy

Občas v recenzích použiji sportovní přirovnání ve stylu – toto je druhá liga. Jenže když se člověk zamyslí nad takovými At Vance, najednou tento příměr plave na vodě. Ano, pokud bychom to měli brát měřítkem proslulosti, počtu fanoušků a prodeje, není tato kapela, vedená léta kytaristou (a v případě nutnosti i hráčem na jiné nástroje) Olafem Lenkem, tím pravým premiantem. Ale při poslechu Facing Your Enemy si zároveň říkám, že označit At Vance za druhou ligu je poměrně odvaha. Žádné z devíti alb (včetně novinky) totiž nikdy nespadlo do nějakého podprůměru, Lenk nikdy nepustil desku ven, aniž by byla dopilována. Navíc se v Německu sídlící formace vždy pyšnila výtečnými zpěváky, ať už to byl Oliver Hartmann nebo Mats Léven. Nyní tedy už na třetí desce At Vance můžete slyšet dalšího (a dovolím si tvrdit) fenomenálního Švéda, Ricka Altziho, a typickou, ale opět velice vkusnou a lehce naservírovanou hard´n´heavy či heavyrockovou potravu.

Olaf jako skladatel je neudolatelný, ale proti jiným nejmenovaným šéfům oplývá několika velice kladnými vlastnostmi. Není megaloman, nenatahuje desky zbytečně ani počtem skladeb, ani stopáží a hlavně neexhibuje a necpe se zbytečně dopředu. Nechává u žezla Altziho chraplák, který zajisté budou brzy velebit třeba i příznivci Jorna Landeho (pokud tedy na Ricka ještě nenarazili a to bych se hodně divil), sám v pozadí kuje poctivé riffy, vyhrávky a sóla splétá decentně a opravdu jen tam, kde je to potřeba. Facing Your Enemy má opět tah, patřičně kytarově brousí, ale zároveň je tu spousta krásných melodií i typických neoklasických jiskřiček. Ne, cpát At Vance do nějakých brankobodovteřinových škatulek nelze. Tohle je totiž přesně ta kapela, která ve zdánlivě ohraničeném prostoru dokáže vždy zaujmout, ne-li strhnout a nikdy nemáte pocit, že by vás tahala za nos či jste s ní ztratili čas. Tak jaká druhá liga!

Vyšlo ve Sparku #5/2012.