Barbora Poláková - ZE.MĚ

Pokud jste s debutem alespoň trochu seznámení, všimnete si po prvním přehrání novinky jednoho velkého rozdílu - "ZE.MĚ" působí kompaktněji. Vznikala totiž podstatně kratší dobu. Částečně za to taky může fakt, že desku Barbora Poláková nahrávala tentokrát jenom s Janem P. Muchowem a klávesistou Davidem Hlaváčkem, jenž se nyní podílel i na textech. Další odlišnosti potom vyplynou z dalších poslechů.

Vítězka Ceny Anděl za loňský Videoklip roku tentokrát značně víc kritizuje. Terčem je jí aktuální fenomén - sociální sítě. A trefuje se do něj naprosto přesně, přičemž se neuchyluje k patosu, který bohužel s touto kritikou často jde ruku v ruce. "Byla jsem asi jinde, když jsme se smáli / už jsme totiž přemýšleli, kam bychom to dali," svěřuje se sama v písni "Na potom". V perfektně návykovém otvíráku "2 - 8 - 5" se zase ptá, kolik člověk "potřebuje znát ideálních životů".

Bářin osobitý humor a hrátky se slovy naopak změnu vůbec nepotřebovaly. To zpěvačka asi sama dobře ví, a tak obojí pouze posunula na další úroveň. Nejlépe to dokazuje "Kdyby", která se může chlubit opravdu nápaditými a milými výroky. Její výňatek "Kdyby vlasům rostly vlasy, pochopil bys nekonečno" mluví snad sám za sebe.

A jak novinka pyšnící se krásným obalem vlastně zní? Inu, i tentokrát interpretka svůj herecký um nezapřela a trochu klamala tělem. Zatímco na debut nalákaly dvě veselé písně a zbytek překvapil svou melancholií, u "ZE.MĚ" se prvním singlem stala až nihilistická "Po válce". Té se, co se smutku týče, nepřiblíží na albu nic. Tedy kromě naprosto excelentní "Sami dva". V té má na ždímání emocí lví podíl smyčcový orchestr (mimochodem taky novinka, co se instrumentů týče), který zpestřil třeba i druhý singl "Vono".

Jako snad jediný přešlap lze označit "Turky a pressa". Skladba by to za normálních okolností byla hudebně celkem nenápaditá, jenže se do ní přihodily bzučivé klávesy, které ovšem působí kontraproduktivně. Jednoduše proto, že trhají uši. Ona celkově druhá půlka dvanáctipoložkové kolekce se svým posunem do funky stylu tolik neosloví, i přesto že například "Těsně před koncem" rozhodně není k zahození.

"ZE.MĚ" je album zkrátka zvukově ucelenější, lépe zazpívané a s lepšími texty než jeho předchůdce. Poláková se stigmatu albové dvojky vyhnula tím, že zůstala sama sebou. Nesnažila se za každou cenu o další "Nafrněnou". Nabídla pouze svůj pohled na aktuální dění kolem sebe. Pohled, který pobaví, ale přiměje i k zamyšlení. A toho bychom si měli vážit - mnoho takto autentických umělkyň a umělců totiž nemáme.