Filmový "Zátopek" vznikal dlouhých čtrnáct let, přičemž jen šest let zabralo režisérovi Davidu Ondříčkovi, než se mu podařilo přemluvit Danu Zátopkovou, aby mu dala svolení tento výpravný snímek natočit. Na scénáři se spolupodílel Jan P. Muchow, který coby rádce pomáhal i s hudební stránkou, již obstarala Beata Hlavenková. S Davidem se pracovně prvně potkali u televizního snímku "Dukla 61", k němuž taktéž složila soundtrack. "Zátopek" byl však větší výzva: nechtěla, aby výsledek sklouzl do dobového patosu nebo aby byl jen repeticí několika základních motivů. Podařilo se jí tak vytvořit pevně ukotvený a konzistentní dílo, jež může fungovat i osamoceně.
Jednotlivé kompozice se odvíjejí od klavírních linií (typickým příkladem je "Reunion"), na které autorka posléze nabalovala orchestrace nebo jazzové improvizace. Tu probublá trocha elektroniky nebo syntenzátorových nitek, jinde špetka terénních nahrávek (jako tomu je třeba hned v úvodní "Dream").
Celý zvukový design vycházel z konceptu dvou základních rovin. Tou první byl samotný Zátopkův běh, tedy jeho tempo a počet úderů srdce za minutu. Právě tyto parametry udávaly rytmus a tempo skladeb, které tak získaly rozmanitou škálu hybnosti, vytrvalosti a po stránce atmosféry snadno zvládají utáhnout smyčku napětí nebo jej naopak rozvolnit.
Tou druhou rovinou jsou pak lidové písně, jelikož Zátopkovi byli jejich odvěkými příznivci. Tyto elementy plní spíše funkci oné romantické,... číst dále
Filmový "Zátopek" vznikal dlouhých čtrnáct let, přičemž jen šest let zabralo režisérovi Davidu Ondříčkovi, než se mu podařilo přemluvit Danu Zátopkovou, aby mu dala svolení tento výpravný snímek natočit. Na scénáři se spolupodílel Jan P. Muchow, který coby rádce pomáhal i s hudební stránkou, již obstarala Beata Hlavenková. S Davidem se pracovně prvně potkali u televizního snímku "Dukla 61", k němuž taktéž složila soundtrack. "Zátopek" byl však větší výzva: nechtěla, aby výsledek sklouzl do dobového patosu nebo aby byl jen repeticí několika základních motivů. Podařilo se jí tak vytvořit pevně ukotvený a konzistentní dílo, jež může fungovat i osamoceně.
Jednotlivé kompozice se odvíjejí od klavírních linií (typickým příkladem je "Reunion"), na které autorka posléze nabalovala orchestrace nebo jazzové improvizace. Tu probublá trocha elektroniky nebo syntenzátorových nitek, jinde špetka terénních nahrávek (jako tomu je třeba hned v úvodní "Dream").
Celý zvukový design vycházel z konceptu dvou základních rovin. Tou první byl samotný Zátopkův běh, tedy jeho tempo a počet úderů srdce za minutu. Právě tyto parametry udávaly rytmus a tempo skladeb, které tak získaly rozmanitou škálu hybnosti, vytrvalosti a po stránce atmosféry snadno zvládají utáhnout smyčku napětí nebo jej naopak rozvolnit.
Tou druhou rovinou jsou pak lidové písně, jelikož Zátopkovi byli jejich odvěkými příznivci. Tyto elementy plní spíše funkci oné romantické, vztahové linky mezi Danou a Emilem, která se filmem taktéž nese. Primárně z ní vycházejí i symfonická aranžmá, jež nahrál sCore Orchestra pod vedením dirigentky Michaely Roszy Růžičkové. Milou vsuvkou je okamžik, kdy ve skladbě "Back Home" jeden z motivů zanotuje představitel hlavní role Václav Neužil.
Mezi nepřeslechnutelnými hosty dohledáte Oskara Töröka, jehož sóla na trumpetu malebně dokreslují kompozici "Emil & Ron", která navozuje až náladu zakouřeného baru, kde jste naplno ponořeni do přátelského hovoru s blízkým člověkem, a již zmíněnou "Back Home". Rastislav Uhrík exceluje na kontrabas v asi nejhybnějším tracku celého kompletu, který má příznačné jméno "Hectic" a který žene kupředu jako chumel závodníků po startovním výstřelu. Oba se pak potkávají ještě jednou, a to v nosném tématu "Unequalled", kde má svou nemalou úlohu i dechová sekce orchestru.
"Zátopek" je jako živý organismus plný jednotlivých témat a hudebních struktur, které do sebe vplouvají a navzájem se výstižně podporují. Nic se tu zbytečně neruší, potkává se tu hravost (ta může prezentovat i radost z vavřínů a fanouškovskou oddanost), ale i komorní dramata, důležitá rozhodnutí nebo záludné nástrahy nejen v civilním životě tohoto sportovce. Toto vše po svém od klavíru diriguje sama autorka. Postupně tato témata propojuje, každý další poslech díky tomu přinese nové odhalení, nový detail. V závěrečné "Finish Line" pak Beatin hlas podporuje onen oslavný chorál z olympijských triumfů - ten se několikrát objevuje v podobě náznaků, jakoby na pozadí, a vyvrcholí až v cílové rovince.
"Zátopek" je odvážnou misí Beaty Hlavenkové, která po Emilově vzoru nic nevzdala a pustila se do hudebního experimentu, který nakonec ukázal, že jako skladatelka dokáže zbořit zavedené mantinely pouhého filmového doprovodu. Spojení decentních orchestrací, které podporují jazzové variace (nic naplat, Hlavenková má v sobě tento žánr zkrátka napevno zabudovaný) a lehké reinterpretace našich lidových písní - to vše do sebe nakonec krásně zapadlo.
P. S.: Tohle album si mimochodem můžete klidně pustit i jako doprovod k četbě neméně povedeného komiksu "Zátopek ...když nemůžeš, tak přidej!", jehož autory jsou Jan Novák a Jaromír 99.
Komentáře