Clipping. - Splendor & Misery

Ke srovnávání tvorby rappera Kendricka Lamara a noise-rapových Clipping do nynějška docházelo spíše zřídka, po vydání třetí řadové desky druhých zmíněných tomu bude dost možná jinak. Stejně jako Lamarovo opěvované album To Pimp a Butterfly, přišli i Clipping s deskou, která se s důrazem na koncepčnost a mnohočetné odkazy věnuje utlačování afroamerické populace. O podobně rozsáhlý průřez podobami hip hopu jako u Lamara ale nejde – Clipping se i nyní věnují své noiseové a industriální deformaci žánru. Podklady opět protíná strojově přesná dikce Daveeda Diggse s občasnou odbočkou k líbivým refrénům. Pokud jeho účast v proslulém muzikálu Hamilton a práce ostatních členů coby zvukových inženýrů i v divadelních kruzích vyvolávaly diskuze o tom, jestli se jejich profesní a kapelní aktivity neprolínají, na Splendor & Misery je to už evidentní.

Texty se na předešlých nahrávkách nezúčastněně věnovaly výjevům z městského podsvětí, na novince ovšem dochází k zásadní změně: námětem je příběh, který v duchu afrofuturismu vystihuje reálnou i vnitřní cestu Afroameričanů za hranice naší planety. Konkrétně sleduje osud jediného člověka, který se na nákladní vesmírné lodi po povstání otroků vymaní ze svého drsného údělu a převezme velení. Zvuk s typickým rukopisem kapely a ruchy jdou znovu vstříc námětu – zde jsou to bezprostředněji související zvuky lodních sirén nebo vokálů znějících jako reprodukce z tlampače i táhlé ambientní a dronové podklady, které podtrhují bezcílné putování vesmírem a izolaci v hlubokém vesmíru. Diggs tu buď skrze něj anebo perspektivou lodního počítače s umělou inteligencí sugestivně přibližuje hrdinovo počínání a vzhledem k tomu, jak rychlá je kadence jeho slov, neušetří jediný detail.

Úvodní soulové čtyřverší, které se v průběhu alba objevuje v různých podobách a funguje odlišně v různých kontextech, střídají spíše slovní aluze na mladší jména afroamerické kultury jako na legendárního Tupaca nebo zmíněného Kendricka Lamara, výjimkou nejsou ani odkazy k autorům sci-fi nebo dokonce africké mytologii. Clipping se s novým mnohovrstevnatým albem povedlo posunout o kus dál a opět tvořit na neprobádané půdě nebo důmyslně spojit ty probádané, chcete-li. S doznívající závěrečnou A Better Place se zdaleka nejsilnějším muzikálovým feelingem už lze od trojice experimentátorů očekávat cokoliv.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #66.