CocoRosie - Heartache City

Sestry Casadyové se vrací ke kořenům. Opět nahrávají ve svém studiu na farmě ve Francii a opět se ocitáme v pokojíčku jejich mládí. Celou deskou ale jako pavučiny babího léta poletuje už jen vzpomínka na něj. Plakáty koní se tu mísí s portréty vysněných milenců, gauč se stává loďkou na rozbouřeném moři a skříň neznámou jeskyní.

Sázka na naivní jednoduchost raných nahrávek tentokrát vyšla. Rozhrkaná rytmika, falešné harmonizace, dětské žvatlání, přesto v druhém plánu slyšíme poučenost a hudební vyzrálost. Hity jako Beautiful Boyz nebo God Has a Voice, She Speaks Through Me sice neuslyšíme, ale nahrávka drží pohromadě a jednoduchost jí sluší. Projev Biancy i Sierry, který se na posledních deskách stával nesnesitelnou karikaturou, tu zní v rámci jejich stylu překvapivě civilně. Zpod vrstvy podivných, jako by ledabyle rozházených a rozladěných zvuků přeci jen vystupuje pokročilá znalost instrumentace, produkce i nazvučení. Koktejl je namíchaný z osvědčených ingrediencí, ale chutná téměř jako poprvé. Úvodní Forget Me Not jasně vytyčí cestu, po které se deska bude ubírat. V Heartache City zaujme bebopová trubka, The Tower of Pisa je klasická freakfolkařina, silný nápěv přinese Tim and Tina a ucho zpozorní i při jedné z posledních skladeb Lucky Clover.

Aktuální deska CocoRosie nevybočuje z nastolené burleskní manýry, jež balancuje na hranici vybroušeného stylu a parodie na něj. Možná je malým krokem pro posluchače, ale rozhodně velikým skokem pro CocoRosie. Osvobodily se od vydavatelství a vypluly do bezbřehých hudebních vod pod vlastní vlajkou z duhy a mlhy tak husté, že by se dala krájet. Svobodné nadechnutí je tu takřka cítit. Stále mají své nezaměnitelné kouzlo transsexuální Dony Quijoty, která zatvrzele odmítá vidět svět očima, nahlíží na něj srdcem a básní si ve své mysli za větrnými mlýny strašlivé obry. Možná tam nejsou, ale svět je takový, jaký si ho stvoříme. Nenechte si nic vymluvit lidmi bez srdce.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #55.