David Bowie - Low

Album Low opět dokládá, jak pohotově a kreativně dokázal David Bowie v 70. letech podchytit čerstvé trendy, zpracovat je po svém a tím iniciovat trendy nové. Jeho publikum už ví, že musí být otevřené a pružné, aby zůstalo v kontaktu se svým oblíbencem. Na změny si zvyklo. Ale tentokrát mu Bowie připravil skutečný šok. Album Station to Station sice naznačilo leccos z jeho aktuálních zájmů, ale nemohlo posluchače připravit na z velké části instrumentální opus plný syntezátorů, ambientu a dekadence.

Strana A ještě udržuje návaznost na předchozí práci. Mechanicky hranatý rock'n'roll a bílý funk postavený na robustní rytmice pokračuje v linii naznačené na Station to Station, něco je ale přece jinak. Písně jsou nezvykle krátké, někdy (Breaking Glass) až marnotratně. Do převážně kytarového zvuku se vkrádá víc kláves, vzniká pocit odcizení, úzkosti, neklidu. Hudba pulzuje energií, přetéká nápady, často velmi chytlavými (Sound and Vision, Be My Wife), ale je všechno, jen ne bezstarostná. Tady jsou ještě hlavními Bowieho partnery doprovodná kapela (s Carlosem Alomarem a Rickym Gardinerem na kytary) a producent Tony Visconti jako vrchní zvukový architekt. Významně se zapojuje i bývalý člen Roxy Music Brian Eno, ale zatím jen jako součást týmu. Jeho chvíle přichází až po obrácení elpíčka.

Čtveřice skladeb na B-straně je téměř úplně v režii Bowieho a právě Ena (pod skladbou Warszawa je podepsán i jako spoluautor). Jsou delší, s minimem vokálů, dominují jim klávesové nástroje a táhlé, elegické melodie. Místo rocku nastupuje vliv ambientu. Pro Bowieho fanoušky naprosto nová zkušenost, kontrastní k písním z první strany i ke všemu z jeho dosavadní tvorby. Přesto je hudební vize alba Low dvojdomá jen zdánlivě. Mezi oběma polovinami je cítit přirozená návaznost, logický posun nálad. Jako dvě kapitoly jednoho neveselého příběhu.

V Low se odráží leccos. Bowieho zápas s drogovou závislostí, jeho nedávná filmová zkušenost (objevují se tu hudební fragmenty původně zamýšlené pro snímek Muž, který spadl na Zemi, k němuž odkazuje i obal), vliv Kraftwerk nebo Roxy Music. Zrcadlo nahrávky ale hudební inspirace pouze sobecky nepohlcuje, přetavené v nový a jedinečný tvar je vrhá k dalším generacím. Syntezátorová sklíčenost skladeb Warszawa, Art Decade, Weeping Wall a Subterraneans a jakýsi důstojně trpěný citový exil, který z nich čiší, se staly mocnou inspirací pro post-punkovou odnož nových romantiků. Ti si z alba Low vytáhli pouze tento jeden odstín, zatímco u takových Joy Division zarezonovalo mnohem komplexněji, ostatně svůj předchozí název Warsaw si zvolili právě podle téměř stejnojmenné skladby z této desky. Vlivný stín Low se táhne desetiletími až k dnešku, obdivovatelů bylo a je mezi muzikanty mnoho, vzor ale zůstává nedostižný.