Joe Bonamassa se, pokud hovoří o svých vzorech, tolik neodkazuje na tamní klasiky, ale na muzikanty z Evropy. Často cituje Johna Mayalla, Jeffa Becka, Erica Claptona, Jimmyho Page (ostatně, právě těmto střelcům věnoval živý záznam "British Blues Explosion") nebo Roryho Gallaghera.
Irský kytarista, který předčasně zemřel v pouhých sedmačtyřiceti letech, bývá označován za "první rockovou hvězdu Irska" a patří k nejvlivnějším osobnostem evropského blues. Bonamassa je důkazem toho, že jeho věhlas překonal i oceán.
Vloni v létě na pozvání kytaristovy rodiny odehrál sérii vyprodaných koncertů v Gallagherově domovském městě - v Corku. Záznam "The Spirit Of Rory Live From Cork" pochází právě odtud a vyšel v podobě zvukového záznamu se čtrnácti položkami. A také jako o tři skladby delší videozáznam, který doplňuje dokument "The Inspiration of Rory", kde na kytaristu vzpomínají mimo jiné Brian May nebo Slash, a další bonusový materiál.
Když je Joe Bonamassa postavený do natolik přímé konfrontace s hudbou svého vzoru, dá se celkem jasně slyšet ta blízkost a duchovní provázanost. Oba dva totiž naprosto přirozeně spojují tvrdost s lyričností, nejsou jednostranní, s emocemi pracují tvárně. V "Treat Her Right" Bonamassova kytara zpívá, v "Cradle Rock" patřičně řeže.
Hudebník trochu obrušuje syrovost a ostré hrany původního Gallagherova podání, není to však na škodu. Esence skladeb, jejich šlapající rockový tah jedinečně propletený s bluesovou... číst dále
Joe Bonamassa se, pokud hovoří o svých vzorech, tolik neodkazuje na tamní klasiky, ale na muzikanty z Evropy. Často cituje Johna Mayalla, Jeffa Becka, Erica Claptona, Jimmyho Page (ostatně, právě těmto střelcům věnoval živý záznam "British Blues Explosion") nebo Roryho Gallaghera.
Irský kytarista, který předčasně zemřel v pouhých sedmačtyřiceti letech, bývá označován za "první rockovou hvězdu Irska" a patří k nejvlivnějším osobnostem evropského blues. Bonamassa je důkazem toho, že jeho věhlas překonal i oceán.
Vloni v létě na pozvání kytaristovy rodiny odehrál sérii vyprodaných koncertů v Gallagherově domovském městě - v Corku. Záznam "The Spirit Of Rory Live From Cork" pochází právě odtud a vyšel v podobě zvukového záznamu se čtrnácti položkami. A také jako o tři skladby delší videozáznam, který doplňuje dokument "The Inspiration of Rory", kde na kytaristu vzpomínají mimo jiné Brian May nebo Slash, a další bonusový materiál.
Když je Joe Bonamassa postavený do natolik přímé konfrontace s hudbou svého vzoru, dá se celkem jasně slyšet ta blízkost a duchovní provázanost. Oba dva totiž naprosto přirozeně spojují tvrdost s lyričností, nejsou jednostranní, s emocemi pracují tvárně. V "Treat Her Right" Bonamassova kytara zpívá, v "Cradle Rock" patřičně řeže.
Hudebník trochu obrušuje syrovost a ostré hrany původního Gallagherova podání, není to však na škodu. Esence skladeb, jejich šlapající rockový tah jedinečně propletený s bluesovou podstatou, zůstává. V tomto ohledu je americký hráč přece jen z trochu jiného těsta, navíc má mnohem širší možnosti, co se týče zvukové palety. Jeho výkon ve čtrnácti zaznamenaných skladbách působí jako soustředěný, zvládnutý technicky i po emocionální stránce.
Mezi vrcholy téměř devadesátiminutové nahrávky, kterou lze díky její strhující energii pohodlně utáhnout najednou, patří gradující "A Million Miles Away", energická vypalovačka "Walk On Hot Coals" s výborným, zvonivým klavírem, bluesový dupák "I Wonder Who" i "As The Crow Flies", kterou Bonamassa odehrál na Gallagherovu resofonickou kytaru zapůjčenou z muzea v Corku.
Škoda jen, že je to jediná akustická věc, na kterou na záznamu došlo. Přece jen, na Gallagherových klasických živých albech "Irish Tour ’74" (na jeho rozšířené výroční verzi) a "Live In Europe" patří akustické skladby k těm velice výrazným.
Joe Bonamassa skládá na albu "The Spirit Of Rory Live From Cork" uctivou a poctivou poklonu svému učiteli, kterého nikdy osobně nepoznal. Nestaví jej do nových souvislostí, nevymýšlí odlišné aranže, nehledá překvapivé nové interpretace, ale s úctou převádí Gallagherovy skladby do svého vlastního současného vidění. Funguje to velice dobře.
Skutečně překvapivých momentů najdeme na desce pomálu, výsledek boduje zejména svou energií. Co je ale hlavní - poslouchat ho přináší radost. Roryho duch zůstává očividně stále živý. ]]>
Komentáře