Čím to je, že se Seattle vyskytuje v rodném listě tolika slavných kapel? A že mnoho z tamních legend stále nachází vitalitu koncertovat a vydávat skvělá alba? Pro Earth je Primitive and Deadly už osmý dlouhohrající zářez, a ačkoliv jejich zfuzzované kytary devadesátkovou scénu moc nepřipomínají, pravověrnost kořenům tu cítit je. Pod vedením Randalla Dunna, v pouštní krajině plné pokroucených stromů juka, vznikla nahrávka odkazující k anglickému heavy metalu i americkému blues, která může leckoho překvapit.
Pět rozmáchlých skladeb, pět dalších klenotů do už tak zaplněné truhlice. Album nikam nespěchá, každý akord dostane přesně tolik času, kolik potřebuje do plného fadeoutu. Pomalá jam session bez improvizace. Torn by the Fox of the Crescent Moon jakožto úvodní thriller, kdy netrpělivě čekám na každý další Adriennin kopák. Když v There Is a Serpent Coming poprvé zazní zpěv, je to šok a zároveň prozření. Sabbathovský riff se dožaduje svého Ozzyho, v tomhle případě s perfektní intonací a jakýmsi zemitě gotickým feelingem. War Pigs bez breaku, bez sól, s gongem. Mark Lanegan odvádí skvělou práci a nenásilně zaplouvá jak do této heavy-bluesové balady, tak do závěrečné Rooks Across the Gates. Ta byla původně napsaná pro Carlsonův sólový projekt Drcarlsonalbion a je jediným artefaktem na desce, ve které se ještě prodírají dopředu tóny folkové kytary – tyto vlivy už Earth opouštějí, ale jako doslov slouží dobře.
Mark Lanegan není jediným... číst dále
Čím to je, že se Seattle vyskytuje v rodném listě tolika slavných kapel? A že mnoho z tamních legend stále nachází vitalitu koncertovat a vydávat skvělá alba? Pro Earth je Primitive and Deadly už osmý dlouhohrající zářez, a ačkoliv jejich zfuzzované kytary devadesátkovou scénu moc nepřipomínají, pravověrnost kořenům tu cítit je. Pod vedením Randalla Dunna, v pouštní krajině plné pokroucených stromů juka, vznikla nahrávka odkazující k anglickému heavy metalu i americkému blues, která může leckoho překvapit.
Pět rozmáchlých skladeb, pět dalších klenotů do už tak zaplněné truhlice. Album nikam nespěchá, každý akord dostane přesně tolik času, kolik potřebuje do plného fadeoutu. Pomalá jam session bez improvizace. Torn by the Fox of the Crescent Moon jakožto úvodní thriller, kdy netrpělivě čekám na každý další Adriennin kopák. Když v There Is a Serpent Coming poprvé zazní zpěv, je to šok a zároveň prozření. Sabbathovský riff se dožaduje svého Ozzyho, v tomhle případě s perfektní intonací a jakýmsi zemitě gotickým feelingem. War Pigs bez breaku, bez sól, s gongem. Mark Lanegan odvádí skvělou práci a nenásilně zaplouvá jak do této heavy-bluesové balady, tak do závěrečné Rooks Across the Gates. Ta byla původně napsaná pro Carlsonův sólový projekt Drcarlsonalbion a je jediným artefaktem na desce, ve které se ještě prodírají dopředu tóny folkové kytary – tyto vlivy už Earth opouštějí, ale jako doslov slouží dobře.
Mark Lanegan není jediným hostujícím vokalistou. Rabia Shaheen Qazi z jiné seattleské kapely Rose Windows si střihla From the Zodiacal Light a tento téměř dvanáctiminutový minimalistický kus povznesla na naléhavou, intimní zpověď. I přesto, že zpívá méně popově než ve své domovské kapele, píseň je pravděpodobně nejdále na Zemní ose tvrdosti. A není to jen ženským vokálem, ale i líbivými kytarovými frázemi a sólíčky a omezenou dávkou zrnité basy Billa Herzoga, která jinak příliš nevyčnívá. Zatímco předchozí tvorba Earth vyžadovala progresivními repeticemi výrazné soustředění, Primitive and Deadly slaví úspěchy v odlišném ranku – hudbě, která je i přes svou zadumanost a promyšlenost mnohem přístupnější. Pořád to není hudba do auta, ani do Cadillacu, ale komorní atmosféra je místy příjemně meditativní. Even Hell Has Its Heroes je název čtvrté skladby, jenže zatímco ještě před pár lety by mohli být za hrdiny považováni Earth, nynější rozpoložení by si poslechlo i pár andělíčků.
Místo opatrného našlápnutí skočila kapela do neinstrumentální muziky rovnýma nohama: tři z pěti skladeb mají vokál. Jestli je to začátek nového trendu ukáže až příští album. Ale pokud Dylan Carlson tvrdí, že jeden z principů hudby Earth byla vždy změna, i přes diskutabilní nevyčerpanost předchozích, převážně instrumentální produktů by byla zpěvná budoucnost s touto vizí v souladu. Even heaven has its heroes.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #41.
Komentáře