90 %
Lily Allen - West End Girl
Lily Allen, na cenu Mercury nominované "No Shame". Na té Britka odhodila stud a vylíčila mimo jiné problémy s návykovými látkami, také ale...
80 %
Fvck_Kvlt - Mŕtva Revolúcia
V první polovině letošního roku vydal slovenský hudebník Fvck_Kvlt čtvrtou studiovou nahrávku "Mŕtva revolúcia". Na pomezí rapu,...
70 %
Lucie Bílá - Obyčejná holka
Lucie Bílé zajímavý odstín. Nové skladby fakt neztrácejí šmrnc.
A jestli tak trochu lezly na nervy její sice příjemné, ale na...
80 %
AFI - Silver Bleeds the Black Sun
AFI. Tentokrát se lídr kapely se svými kumpány ponořil do gotické estetiky. Jedná se o poměrně sebevědomý krok, který může některé...
80 %
Harlej - Best of 30 let 1 (LP)
Tonda Rauer se už na těchto nahrávkách dost podobal tomu, co produkoval později. Melodické postupy a charaktery skladeb, které nesly texty...
90 %
Björk - Cornucopia Live
Björk, sedmičlennou skupinou flétnistů, hráčem na všemožné nástroje Manu Delagem a místy výraznou harfou. V Lisabonu, kde vznikl tento...
02.03.2017 - 15:49 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Yack1Další ze vzpomínek na úžasný rok 1996. Po přečtení recenze na čtyřicetiminutovou deathmetalovou skladbu začalo horečné shánění - nakonec se mi podařilo sehnat originální kazetu. A začalo velké objevování.
Člověk by si možná myslel, že když má před sebou takový epický kus metalu, začne se nějakým intrem nebo něčím pozvolnějším. Tady se ovšem začne pěkně zostra skvělým ústředním riffem (rovnou začne i zpěvová linka) - ten se proplétá celou skladbou jako určitý leitmotiv a opravdu stojí za to. Když už nic jiného, tak tenhle riff zůstane v hlavě posluchače zaseknutý určitě.
Pochopitelně se celou dobu jen neseká a nekřičí. Skladbou se prolínají i čistě zpívané pasáže doprovázené nezkreslenými kytarami a decentními klávesami. Tady velice kvituji, že se syntezátory docela šetří, i když by k tomu monumentálnoct celého kusu mohla svádět, a prakticky všechno stojí a padá s kytarami. Mimochodem v kytarových sólech (a mnoha vokálech) Danovi Swanöovi vypomohl mladý talent, jistý Mikael Akerfeldt. Mluvíme-li v kontextu Crimson o deathmetalu, jde (pochopitelně) o jeho švédskou mutaci s velkým příklonem k melodiím, jak v riffech a sólech, tak i ve zpěvových linkách a daly by se tu najít paralely s právě vznikající tzv. göteborskou školou. Zároveň zde vyplouvá na povrch jiný velký inspirační zdroj Dana Swanö: progresivní rock (slyš jeho pozdější sólovku Moontower). Smícháním těchto dvou základních ingrediencí vznikla velice zajímavá sloučenina, která určitě zaslouží pozornost i dnes. Byť po produkční stránce už nahrávka mírně zastarala, obsah je stále svěží.