60 %
Dolls in the Factory - We
Vzhledem k tak dlouhé proluce mezi čtrnáct let starou prvotinou a novinkou by se asi slušelo nahrát více než jen sedm písní na ploše...
80 %
Harlej - Best of 30 let (Part 2)
Harleji zpíval Vláďa Šafránek.
Dvojka mapuje období se zpěvákem Tomášem Hrbáčkem. Jde o časově delší období, logicky tedy i...
80 %
Marina - Princess of Power
Marina (dříve Marina and the Diamonds) ze scény nikdy úplně neztratila, její šestá studiovka "Princess of Power" působí jako něco víc...
60 %
Miley Cyrus - Something Beautiful
Miley Cyrus se nikdy nebála změn. Od country kořenů přes divoké elektro v éře "Bangerz" až po osmdesátkovou syrovost "Plastic Hearts" -...
70 %
Saca - Part of the Rich Oakestra
Album "Part of the Rich Oakestra" bylo nahráno netradičně naživo v ostravském klubu Brno. Díky tomu má koherentní atmosféru, působí...
02.03.2017 - 15:49 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Další ze vzpomínek na úžasný rok 1996. Po přečtení recenze na čtyřicetiminutovou deathmetalovou skladbu začalo horečné shánění - nakonec se mi podařilo sehnat originální kazetu. A začalo velké objevování.
Člověk by si možná myslel, že když má před sebou takový epický kus metalu, začne se nějakým intrem nebo něčím pozvolnějším. Tady se ovšem začne pěkně zostra skvělým ústředním riffem (rovnou začne i zpěvová linka) - ten se proplétá celou skladbou jako určitý leitmotiv a opravdu stojí za to. Když už nic jiného, tak tenhle riff zůstane v hlavě posluchače zaseknutý určitě.
Pochopitelně se celou dobu jen neseká a nekřičí. Skladbou se prolínají i čistě zpívané pasáže doprovázené nezkreslenými kytarami a decentními klávesami. Tady velice kvituji, že se syntezátory docela šetří, i když by k tomu monumentálnoct celého kusu mohla svádět, a prakticky všechno stojí a padá s kytarami. Mimochodem v kytarových sólech (a mnoha vokálech) Danovi Swanöovi vypomohl mladý talent, jistý Mikael Akerfeldt. Mluvíme-li v kontextu Crimson o deathmetalu, jde (pochopitelně) o jeho švédskou mutaci s velkým příklonem k melodiím, jak v riffech a sólech, tak i ve zpěvových linkách a daly by se tu najít paralely s právě vznikající tzv. göteborskou školou. Zároveň zde vyplouvá na povrch jiný velký inspirační zdroj Dana Swanö: progresivní rock (slyš jeho pozdější sólovku Moontower). Smícháním těchto dvou základních ingrediencí vznikla velice zajímavá sloučenina, která určitě zaslouží pozornost i dnes. Byť po produkční stránce už nahrávka mírně zastarala, obsah je stále svěží.