90 %
Robyn - Sexistential
"Honey" se sice nesla v tanečních rytmech, ale ukázala další tvář Robyn. A skutečně už vyšla před tolika roky. V mezičase stihla sice...
80 %
Pavol Hammel - Balady (Best of)
Pavol Hammel jednoznačně vyniká. Jeho hlavními textaři na recenzovaném vinylu jsou pánové, kteří mají na Slovensku v hudebních kruzích -...
60 %
Yungblud - Idols (Complete)
Yungbluda vzali na milost i starší posluchači, určitě přinesl devítiminutový singl "Hello Heaven, Hello". Povedená deska "Idols" a...
70 %
Kim Gordon - Play Me
Americká muzikantka Kim Gordon na novince "PLAY ME" odhazuje jemnost i metafory a přináší syrovou, přímočarou výpověď o světě...
60 %
Forrest Jump - Zítřek být nemusí
"Vrtochy" a v mezidobí ještě EP "Předobrazy" s několika covery. Pepa Michálek, jediný zakládající člen Forrest Jump, se se svou partou...
02.03.2017 - 15:49 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Yack1Další ze vzpomínek na úžasný rok 1996. Po přečtení recenze na čtyřicetiminutovou deathmetalovou skladbu začalo horečné shánění - nakonec se mi podařilo sehnat originální kazetu. A začalo velké objevování.
Člověk by si možná myslel, že když má před sebou takový epický kus metalu, začne se nějakým intrem nebo něčím pozvolnějším. Tady se ovšem začne pěkně zostra skvělým ústředním riffem (rovnou začne i zpěvová linka) - ten se proplétá celou skladbou jako určitý leitmotiv a opravdu stojí za to. Když už nic jiného, tak tenhle riff zůstane v hlavě posluchače zaseknutý určitě.
Pochopitelně se celou dobu jen neseká a nekřičí. Skladbou se prolínají i čistě zpívané pasáže doprovázené nezkreslenými kytarami a decentními klávesami. Tady velice kvituji, že se syntezátory docela šetří, i když by k tomu monumentálnoct celého kusu mohla svádět, a prakticky všechno stojí a padá s kytarami. Mimochodem v kytarových sólech (a mnoha vokálech) Danovi Swanöovi vypomohl mladý talent, jistý Mikael Akerfeldt. Mluvíme-li v kontextu Crimson o deathmetalu, jde (pochopitelně) o jeho švédskou mutaci s velkým příklonem k melodiím, jak v riffech a sólech, tak i ve zpěvových linkách a daly by se tu najít paralely s právě vznikající tzv. göteborskou školou. Zároveň zde vyplouvá na povrch jiný velký inspirační zdroj Dana Swanö: progresivní rock (slyš jeho pozdější sólovku Moontower). Smícháním těchto dvou základních ingrediencí vznikla velice zajímavá sloučenina, která určitě zaslouží pozornost i dnes. Byť po produkční stránce už nahrávka mírně zastarala, obsah je stále svěží.