80 %
Interpol - This Mirror Weighs a Ton
Interpol na to šli jinak. Daniel Kessler stále sází na svoje napjaté kytarové linky, Sam Fogarino dál ve svých paličkách drží rytmus a...
70 %
Ellie Goulding - I Know Too Much
Ellie Goulding před třemi lety o "Higher Than Heaven" otevřeně mluvila jako o své nejméně osobní nahrávce. Tehdy jí takový přístup...
80 %
Weezer - Weezer (Gold Album)
Weezer jen zřídka podařilo udržet konzistentní kvalitu. Hlavním problémem byla nevyrovnanost a často i nadbytek materiálu.
Rok 2019...
60 %
LP - Room 12
recenzi "Heart To Mouth" napsali, že LP zůstává pořád svá, byla to pochvala. A ještě před třemi lety dokázala na "Love Lines" svou...
90 %
Chelsea Wolfe - The Dark
Úvodní "Cold" definuje především klavír, bicí, éterické výšky zpěvačky a jemný náznak popové melodiky. To vše posluchačům...
70 %
Behemoth - I, Scvlptor
Behemoth už těžko mohou být větší - alespoň tedy mezi kapelami, které se hluboce noří do temných žánrů. Vyprodávají velké haly,...
02.03.2017 - 15:49 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Yack1Další ze vzpomínek na úžasný rok 1996. Po přečtení recenze na čtyřicetiminutovou deathmetalovou skladbu začalo horečné shánění - nakonec se mi podařilo sehnat originální kazetu. A začalo velké objevování.
Člověk by si možná myslel, že když má před sebou takový epický kus metalu, začne se nějakým intrem nebo něčím pozvolnějším. Tady se ovšem začne pěkně zostra skvělým ústředním riffem (rovnou začne i zpěvová linka) - ten se proplétá celou skladbou jako určitý leitmotiv a opravdu stojí za to. Když už nic jiného, tak tenhle riff zůstane v hlavě posluchače zaseknutý určitě.
Pochopitelně se celou dobu jen neseká a nekřičí. Skladbou se prolínají i čistě zpívané pasáže doprovázené nezkreslenými kytarami a decentními klávesami. Tady velice kvituji, že se syntezátory docela šetří, i když by k tomu monumentálnoct celého kusu mohla svádět, a prakticky všechno stojí a padá s kytarami. Mimochodem v kytarových sólech (a mnoha vokálech) Danovi Swanöovi vypomohl mladý talent, jistý Mikael Akerfeldt. Mluvíme-li v kontextu Crimson o deathmetalu, jde (pochopitelně) o jeho švédskou mutaci s velkým příklonem k melodiím, jak v riffech a sólech, tak i ve zpěvových linkách a daly by se tu najít paralely s právě vznikající tzv. göteborskou školou. Zároveň zde vyplouvá na povrch jiný velký inspirační zdroj Dana Swanö: progresivní rock (slyš jeho pozdější sólovku Moontower). Smícháním těchto dvou základních ingrediencí vznikla velice zajímavá sloučenina, která určitě zaslouží pozornost i dnes. Byť po produkční stránce už nahrávka mírně zastarala, obsah je stále svěží.