80 %
Brandon Flowers - Thrasher
Přesto Brandon Flowers natočil album, které má dost do sebe a poodhaluje, jak postupně skladatelský dozrává. Jeho texty i nadále těží...
80 %
Traband - Montáž 1996-2014
Trabandu - sami členové se rádi označovali jako dechno -, v němž byla realita života filtrována a zjemňována přes něžné pohádkové...
70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
02.03.2017 - 15:49 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Yack1Další ze vzpomínek na úžasný rok 1996. Po přečtení recenze na čtyřicetiminutovou deathmetalovou skladbu začalo horečné shánění - nakonec se mi podařilo sehnat originální kazetu. A začalo velké objevování.
Člověk by si možná myslel, že když má před sebou takový epický kus metalu, začne se nějakým intrem nebo něčím pozvolnějším. Tady se ovšem začne pěkně zostra skvělým ústředním riffem (rovnou začne i zpěvová linka) - ten se proplétá celou skladbou jako určitý leitmotiv a opravdu stojí za to. Když už nic jiného, tak tenhle riff zůstane v hlavě posluchače zaseknutý určitě.
Pochopitelně se celou dobu jen neseká a nekřičí. Skladbou se prolínají i čistě zpívané pasáže doprovázené nezkreslenými kytarami a decentními klávesami. Tady velice kvituji, že se syntezátory docela šetří, i když by k tomu monumentálnoct celého kusu mohla svádět, a prakticky všechno stojí a padá s kytarami. Mimochodem v kytarových sólech (a mnoha vokálech) Danovi Swanöovi vypomohl mladý talent, jistý Mikael Akerfeldt. Mluvíme-li v kontextu Crimson o deathmetalu, jde (pochopitelně) o jeho švédskou mutaci s velkým příklonem k melodiím, jak v riffech a sólech, tak i ve zpěvových linkách a daly by se tu najít paralely s právě vznikající tzv. göteborskou školou. Zároveň zde vyplouvá na povrch jiný velký inspirační zdroj Dana Swanö: progresivní rock (slyš jeho pozdější sólovku Moontower). Smícháním těchto dvou základních ingrediencí vznikla velice zajímavá sloučenina, která určitě zaslouží pozornost i dnes. Byť po produkční stránce už nahrávka mírně zastarala, obsah je stále svěží.