Yo Yo Band hraním uživit. Frustrace se tím pádem dostala už na pomyslnou hranu a Richardu Tesaříkovi se do dalšího natáčení moc nechtělo.
Tehdejší vydavatelství Bonton ho však přemluvilo, a proto se kapela v roce 1992 zase zavřela do studia Sono a začala točit nové songy s Milanem Cimfem. Je přitom hodně paradoxní, že jí k prolomení bariéry popularity do určité míry pomohly děti, které si oblíbily song "Rybitví"
A protože se další hit a zároveň otvírák studiovky vyloupl z "To mě láká", další hodně košilaté věci, napadne vás, jak by toto dílo asi uspělo v dnešní hyperkorektní době. Navíc když klip k této písni byl z YouTube odstraněn, aby se na něj pak zase jinou cestou vrátil. Ovšem pokud jsem dobře hledal, v současnosti tam zase chybí.
Deska nabízí i v té době nově přearanžované starší kousky, kdy skladbu "Jenom tak" formace přetextovala na "Major Půvabný". Nádherná bluesová "Šedivá mlha" se náladou trochu vymyká převážně reggae roztančenému konceptu, ale to se vlastně dá říct i o titulní písni, hodně šmrncnuté popem, ale s nádherným kytarovým sólem Mirka Linharta a hlavně sedmiminutovou stopáží.
Pro potřeby singlu ji Yo Yo Band zkrátil na čtyři minuty, rádia ale přesto preferovala původní stopáž. Jaký paradox. Text písně psal Ivan Hlas v šedivém hotelu Zlatý jelen v Karviné a koukal při tom na těžební věže. A ještě jedna věc je společná pro hity "Karviná" a "Dej tu kupu sem" - oba vznikly v jinak spíše... číst dále
Yo Yo Band hraním uživit. Frustrace se tím pádem dostala už na pomyslnou hranu a Richardu Tesaříkovi se do dalšího natáčení moc nechtělo.
Tehdejší vydavatelství Bonton ho však přemluvilo, a proto se kapela v roce 1992 zase zavřela do studia Sono a začala točit nové songy s Milanem Cimfem. Je přitom hodně paradoxní, že jí k prolomení bariéry popularity do určité míry pomohly děti, které si oblíbily song "Rybitví"
A protože se další hit a zároveň otvírák studiovky vyloupl z "To mě láká", další hodně košilaté věci, napadne vás, jak by toto dílo asi uspělo v dnešní hyperkorektní době. Navíc když klip k této písni byl z YouTube odstraněn, aby se na něj pak zase jinou cestou vrátil. Ovšem pokud jsem dobře hledal, v současnosti tam zase chybí.
Deska nabízí i v té době nově přearanžované starší kousky, kdy skladbu "Jenom tak" formace přetextovala na "Major Půvabný". Nádherná bluesová "Šedivá mlha" se náladou trochu vymyká převážně reggae roztančenému konceptu, ale to se vlastně dá říct i o titulní písni, hodně šmrncnuté popem, ale s nádherným kytarovým sólem Mirka Linharta a hlavně sedmiminutovou stopáží.
Pro potřeby singlu ji Yo Yo Band zkrátil na čtyři minuty, rádia ale přesto preferovala původní stopáž. Jaký paradox. Text písně psal Ivan Hlas v šedivém hotelu Zlatý jelen v Karviné a koukal při tom na těžební věže. A ještě jedna věc je společná pro hity "Karviná" a "Dej tu kupu sem" - oba vznikly v jinak spíše postprodukčním studiu S Pro Alfa na Strahově. "Dej tu kupu sem" byla dokonce původně reklamní písní pro jednu secondhandovou společnost.
Na albu se tedy nacházejí minimálně tři naprosté top hity ("To mě láká", "Karviná", "Rybitví"), které kapela hraje dodneška, a k tomu alespoň další dvě skladby s hitovou ambicí ("Dej tu kupu sem!" a "My jezdíme po vinárnách").
O jeho dotaženosti do úplného konce svědčí i fotografie Tomáše Turka, který členy kapely stylizoval do rolí chicagských gangsterů, nebo na přítomnosti charismatického hlasu herce Miroslava Moravce. Vycítili to asi i hudbymilovní fanoušci a nosiče vykoupili v počtech, o kterých se dnešním umělcům může jen zdát - hovoří se o 130 až 150 tisících prodaných kusů.
A najednou se začaly prodávat i ty předešlé počiny - a Tesaříci a spol. zjistili, že už se hudbou mohou živit. Následovalo pět šílených let, plných koncertů, natáčení a slávy. Formace z toho žije dodnes, i když ji zasáhly mnohé dobrovolné i nucené personální otřesy.
Každopádně "Karviná" se do historie naší populární hudby zapsala způsobem nesmazatelným - tři české Grammy a písničky, které znají bez nadsázky všichni, to jasně dokládají. Aktuální reedici navíc vyšperkovaly bohatá fotodokumentace z archivu Richarda Tesaříka a nádherný redesign obalu od Věry Marešové, držitelky Národní ceny za design. Balík jednoduše dobrých písní tak dostal i povedenou vizuální stránku a potěší nejen sluch, ale i zrak.]]>
Komentáře