Good Charlotte byli kdysi stejnými hrdiny mládeže jako Blink-182 nebo Green Day. V časech, kdy bylo outsiderství nová popularita, měli ve svém repertoáru spoustu písničkových záplat na trable nešťastného puberťáka. Poctivý hitový pop punk představili už s eponymním debutem v roce 2000. "Little Things", "Festival Song" nebo "The Motivation Proclamation" - to všechno a další byly hymny (nejenom) tehdejších středoškoláků, kteří propadli populárnímu devadesátkovému žánru. Pozice marylandských mluvčích problémových dětí se znásobila na nadcházející "The Young And The Hopeless" a skupinu vynesla až do mainstreamu, mezi bohaté a slavné, proti nimž Maddenovi a spol. ve svém největším hitu kdysi vystupovali.
Na hudbě se to tehdy ale ještě stále neodráželo a muzikanti o dva roky později přišli dokonce s dost možná nejlepším "The Chronicles Of Life And Death". Na něm se pokusili o něco, co můžeme s hodně velkou nadsázkou označit jako artový pop punk. Skladby měly žánrový přesah, kompozice byly propracovanější a skupina se nezalekla ani orchestrálních pasáží. A neznělo to úplně blbě. Jejich rodilý pop punk byl sice už dead, ale než se stát parodií na sebe sama, možná bylo na místě předložit posluchačům zralejší rock.
Kdyby v nastavené lajně pokračovali, kdo ví, třeba jsme se mohli dočkat v daleké budoucnosti i jejich verze "American Idiot". Buď to ale bylo maximum umění, které dokázali nabídnout, nebo tu nit jednoduše ztratili. "Good Morning... číst dále
Good Charlotte byli kdysi stejnými hrdiny mládeže jako Blink-182 nebo Green Day. V časech, kdy bylo outsiderství nová popularita, měli ve svém repertoáru spoustu písničkových záplat na trable nešťastného puberťáka. Poctivý hitový pop punk představili už s eponymním debutem v roce 2000. "Little Things", "Festival Song" nebo "The Motivation Proclamation" - to všechno a další byly hymny (nejenom) tehdejších středoškoláků, kteří propadli populárnímu devadesátkovému žánru. Pozice marylandských mluvčích problémových dětí se znásobila na nadcházející "The Young And The Hopeless" a skupinu vynesla až do mainstreamu, mezi bohaté a slavné, proti nimž Maddenovi a spol. ve svém největším hitu kdysi vystupovali.
Na hudbě se to tehdy ale ještě stále neodráželo a muzikanti o dva roky později přišli dokonce s dost možná nejlepším "The Chronicles Of Life And Death". Na něm se pokusili o něco, co můžeme s hodně velkou nadsázkou označit jako artový pop punk. Skladby měly žánrový přesah, kompozice byly propracovanější a skupina se nezalekla ani orchestrálních pasáží. A neznělo to úplně blbě. Jejich rodilý pop punk byl sice už dead, ale než se stát parodií na sebe sama, možná bylo na místě předložit posluchačům zralejší rock.
Kdyby v nastavené lajně pokračovali, kdo ví, třeba jsme se mohli dočkat v daleké budoucnosti i jejich verze "American Idiot". Buď to ale bylo maximum umění, které dokázali nabídnout, nebo tu nit jednoduše ztratili. "Good Morning Revival" se syntezátorovými peckami, tanečními znělkami a unylými poprockovými písněmi dodnes budí mezi příznivci rozpaky. S hodnocením poslední "Cardiology" je to už o něco přímočařejší. Nelehko se mluví o zaprodanosti u dřívějších bojovníků proti establišmentu, ale ta deska byla jednoduše průšvih.
Nová řadovka vychází dlouhých šest let po tomto posledním pokusu. Titulem "Youth Authority", jako i punkově vyvedeným obalem, se snaží v posluchači vyvolat reminiscenci na dávné časy. Jaká je skutečnost? S otevírákem "Life Changes" vás zpět do roku 2000 opravdu hodí! Podobně je to s "Makeshift Love" nebo "40 oz. Dream". Není to sice už ten syrový pop punk, v porovnání s posledními studiovými pokusy je to ale malý zázrak. Možná škoda auto-tune ve druhé zmiňované. Či se snad ze strany formace jedná o vtípek, trefně doplňující text o rockerech za DJ pultem a absenci kytar? Good Charlotte byli vždy staří šprýmaři.
Další stopy ale už vyvolávají několik let aktuální otázku, totiž jestli je kapely na aktuální scéně nadále potřeba, či by hudebníci (již dávno ne v nejlepším) měli odejít a věnovat se jiným projektům. The Madden Brothers a jejich dva roky stará prvotina "Greetings From California" tomuto relativně bezútěšnému dotazu dodává stříbrný okraj a naději, že toho od interpretů můžeme v budoucnu ještě hodně pěkného slyšet. Možná jen ne pod akronymem GC.
"Life Can't Get Much Better" je typická otravná stadiónovka, "Stray Dog" další klasický skip song, "The Outfield" nezachraňuje ani lyrická upomínka na mladé a beznadějné. V "Car Full Of People" Good Charlotte ukazují, že i oni bohužel podlehli nešťastné módě folkového popu a také si ho museli do alba nacpat. Jako bychom už neměli navlas znějících jelenů plná rádia. Výhodou je, že tuhle skladbu v něm pravděpodobně neuslyšíte. Co kromě těch spíš špatných tracků zbývá? Lépe vydařenější kousky, které minulé slávě skupiny stále těžce sahají po pás.
"Keep Swinging" s featuringem Kellina Quinna ze Sleeping With Sirens má starou energii a chytlavost. Obočí nejednoho fanouška se sice zvedá, když se v textu zpívá cosi o zaprodanosti jiných, nikoliv jejich, ale budiž odpuštěno. Vždyť závěrečné smyčce tak dojemně připomínají Kroniku, škoda, že se jedna jenom o takovou malou pohlednici z minulosti. Také "Reasons To Stay" svým zápřahem v refrénu dokládá, že ať už uskupení prošlo mnohými stylovými přemety, v jádru to jsou pořád rozhněvaní mladí muži s naléhavým vzkazem. Jen možná nebylo třeba těch lesních sborů, viz kritika o odstavec výš. Na závěr tracklistu si rockeři pak neodpustili svou slabůstku, totiž pojmenovávat písně podle již existujících. Tentokrát zavítali do vlastních vod a nabízí "Moving On" s pořadovým číslem dva. Jen pro lepší orientaci odstranili čárku a sloveso napsali v plném znění. Tady ovšem veškerá podobnost s povedeným flákem z roku 2003 končí...
Mnohým příznivcům bude "Youth Authority" jistě stačit a je to zcela pochopitelné. Good Charlotte jsou opravdu dosud nejblíže podobě, jakou v roce 2007 víceméně opustili. Na místo mezi dnešní silnou kytarovou konkurencí to ale nestačí.
80.00%
Komentáře