Green Day - Father of All Motherfuckers

Třinácté album amerických Green Day "Father Of All Motherfuckers" je jejich vůbec nejkratším počinem - nedosahuje ani půlhodinové stopáže. Od kritičtějších fanoušků si jen za slabou hudební porci zcela jistě vyslouží políček. Jak je to ale se samotným obsahem? Deset písní se nese ve svižném, jednoduchém duchu. Žádné experimenty, pokusy o ambiciózní punkové opery ani obměny stylu. Trio v čele s Billiem Joem Armstrongem se místo toho snaží rozpomenout na své počátky, kdy se rodiče jeho fanoušků nad jeho logem křižovali.

Snad i proto ten lehce provokativní název a punkově chaotický přebal s blijícím jednorožcem. Jenže koho tím chtějí Green Day podráždit nyní? Pro mladé jsou tak trochu hudební fosílie, která jejich zběsilému tempu nevystačí. A starší fanoušci jsou... prostě starší. Texty o tom, jak je škola naprd a jak je život teenagerů těžký, už je přece jen moc neosloví.

Naštěstí tu je něco jako nostalgie. A i díky ní stojí "Father Of All Motherfuckers" za to. Při poslechu "Meet Me on the Roof" nebo "I Was a Teenage Teenager" není těžké se přesunout o pár (někdy i desítek) let zpět, kdy jste byli ještě školou povinní (a je jedno, jestli na americké high school nebo na české střední). Byly to dobré časy plné zlých spolužáků a ještě zákeřnějších učitelů, od kterých by vám pomohl Billieho melodický vokál s jasným povelem "Ou Yeah!" nebo rázovitá, nesmlouvavá "Fire, Ready, Aim".

Písním nechybějí tradiční až archaické postupy se sborovými zpěvy, tleskáním nebo dívčím vřískáním v pozadí. Vyloženým pomrkáváním po minulosti je pak pocta The Beatles ve "Stab You in The Heart".

Green Day nenatočili nijak zásadní desku. Ambice kladené na předchůdce "American Idiot" či "21th Century Breakdown" jsou ty tam. Generační výpovědi ve stylu "Dookie" se také nedočkáme a epických pokusů ve stylu zmíněné nepodařené trilogie jsme byli naštěstí ušetřeni. Novinka má sílu v jednoduchosti, údernosti, je to taková milá sonda do minulosti. Na punk-rockovou nahrávku snad až příliš něžná slova, jenže Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool na tomhle albu taky zrovna moc nekoušou.