S nástupcem ceněného debutu "Ve tvý skříni" z roku 2013 (mimochodem tehdejší desky roku podle musicserveru) proto ille nespěchali. A ani jeho obsah není uspěchaný v souladu s dnešní dobou. Deset písniček vás zahřeje intimitou, zasáhne křehkostí a příjemně rozvlní nenásilnou, chtělo by se napsat minimalistickou, chytlavostí. V tom vlastně "Pohádky" plynule navazují na prvotinu. Jen na rozdíl od ní neobsahují potenciální rádiový hit, jako byla "Holka ve tvý skříni", ale plně přijímají roli sofistikovaného indie popu.
Indie popu, který stojí a padá - s úctou ke všem výborným muzikantům ze sestavy ille i produkci Dušana Neuwertha - hlavně na nádherně konejšivé barvě hlasu Königové, který evokuje třeba Lenku Dusilovou. A také na její schopnosti vytáhnout ze všech prožitých (a povětšinou bolavých) emocí to hezké a pak to zabalit jako láskou a nostalgií provoněný balíček vzpomínek.
Stejně jako u debutu platí, že se interpretka neztrácí v metaforách, její poetika je civilní, konkrétní a zachovává si nadhled. Kostru desky proto tvoří táhlé, zasněné melodie, kterými se vlečou něžně teskná slova jako "Jenže milovat totiž znamená zároveň i zraňovat a nebe nad náma, nebe nad náma se hroutí" z písničky "Nauč mě milovat". Na podobném principu funguje už úvodní "Na druhé straně", jejíž refrén by se klidně mohl stát ústředním sloganem alba: "Nebudem se dívat, jak nám to utíká..." Téma (ne)zbytnosti každého okamžiku našeho života a jeho... číst dále
S nástupcem ceněného debutu "Ve tvý skříni" z roku 2013 (mimochodem tehdejší desky roku podle musicserveru) proto ille nespěchali. A ani jeho obsah není uspěchaný v souladu s dnešní dobou. Deset písniček vás zahřeje intimitou, zasáhne křehkostí a příjemně rozvlní nenásilnou, chtělo by se napsat minimalistickou, chytlavostí. V tom vlastně "Pohádky" plynule navazují na prvotinu. Jen na rozdíl od ní neobsahují potenciální rádiový hit, jako byla "Holka ve tvý skříni", ale plně přijímají roli sofistikovaného indie popu.
Indie popu, který stojí a padá - s úctou ke všem výborným muzikantům ze sestavy ille i produkci Dušana Neuwertha - hlavně na nádherně konejšivé barvě hlasu Königové, který evokuje třeba Lenku Dusilovou. A také na její schopnosti vytáhnout ze všech prožitých (a povětšinou bolavých) emocí to hezké a pak to zabalit jako láskou a nostalgií provoněný balíček vzpomínek.
Stejně jako u debutu platí, že se interpretka neztrácí v metaforách, její poetika je civilní, konkrétní a zachovává si nadhled. Kostru desky proto tvoří táhlé, zasněné melodie, kterými se vlečou něžně teskná slova jako "Jenže milovat totiž znamená zároveň i zraňovat a nebe nad náma, nebe nad náma se hroutí" z písničky "Nauč mě milovat". Na podobném principu funguje už úvodní "Na druhé straně", jejíž refrén by se klidně mohl stát ústředním sloganem alba: "Nebudem se dívat, jak nám to utíká..." Téma (ne)zbytnosti každého okamžiku našeho života a jeho skrytých významů výborně zachycují "Dny", kde celkové atmosféře prospívá i foukací harmonika hostujícího Martina Tomáška.
Překvapivě energicky naopak zní titulní singl. V něm zaujme nejen svižné, neřkuli taneční tempo, které vám dokonce umožní rozpohybovat boky, ale i text, v němž zpěvačka popisuje vztahové problémy z mužského pohledu. A vezmeme-li v potaz i skladby jako vyloženě pop-rockovou "Nedívej" nebo rytmickou "Ve světě doktorů", vlastně to není jen deska melancholických tónů. Možná se tentokrát Olga snažila dát víc prostoru ostatním muzikantům a těžit z jejich zkušeností z dalších projektů, které mají mnohdy blíž k rocku.
To ale nic nemění na tom, že "Pohádky" potěší hlavně křehké duše. Dejte si jich deset před spaním a buďte si jisti, že až vás Königová v poslední z nich ujistí, že "Každej z nás má vlastní kopec, někdo velkej, někdo malej, ale svůj", usnete spokojeněji než nemluvně.
Komentáře