Rožnov pod Radhoštěm, to není jen Radegast a skanzen. Je to také punková líheň z přelomu tisíciletí. Kapely Telefon nebo Uštkni mají na undergroundové punk/HC scéně své pevné místo, jinak tomu není ani s kapelou Innoxia Corpora. Ta své první album vydala před osmnácti lety a vlastně je jednou z posledních rožnovských kapel, které stále existují. Nyní je tedy zpět s chytlavě pojmenovanou nahrávkou "Hrubé domácí štěstí".
Sedm skladeb na betonově šedivém vinylu nijak nevybočuje ze žánrových mantinelů a má kolem sebe velmi příjemné fluidum old-schoolového přístupu k věci. Ostatně i samotné ípíčko je výsledkem DIY přístupu: Innoxia Corpora si jej vlastními silami natočila ve zkušebně (na zvukové kvalitě se to však nikterak neprojevilo), sama si jej i distribuuje. Balení je také příjemně punkové - jednoduchý obal vlastně tvoří jen napůl přeložený papírový obdélník, z jedné strany cover, z druhé texty písní v češtině a angličtině, tedy žádná klasická papírová kapsa. Vinylu ve vypadnutí brání jen plastový ochranný obal.
V jednoduchosti je síla, platí to o balení, platí to o samotné nahrávce. Innoxia Corpora staví na přímých, krystalicky čistých riffech s vysokým stupněm chytlavosti. Rytmika jednoduchá, uhánějící kupředu, zpěv na hraně s křikem (ale melodičnost stále zůstává) tak akorát neotesaný, ale s vlastním výrazem.
Stejně tak texty. V rámci nepříliš širokých básnických možností, které punková poetika nabízí,... číst dále
Rožnov pod Radhoštěm, to není jen Radegast a skanzen. Je to také punková líheň z přelomu tisíciletí. Kapely Telefon nebo Uštkni mají na undergroundové punk/HC scéně své pevné místo, jinak tomu není ani s kapelou Innoxia Corpora. Ta své první album vydala před osmnácti lety a vlastně je jednou z posledních rožnovských kapel, které stále existují. Nyní je tedy zpět s chytlavě pojmenovanou nahrávkou "Hrubé domácí štěstí".
Sedm skladeb na betonově šedivém vinylu nijak nevybočuje ze žánrových mantinelů a má kolem sebe velmi příjemné fluidum old-schoolového přístupu k věci. Ostatně i samotné ípíčko je výsledkem DIY přístupu: Innoxia Corpora si jej vlastními silami natočila ve zkušebně (na zvukové kvalitě se to však nikterak neprojevilo), sama si jej i distribuuje. Balení je také příjemně punkové - jednoduchý obal vlastně tvoří jen napůl přeložený papírový obdélník, z jedné strany cover, z druhé texty písní v češtině a angličtině, tedy žádná klasická papírová kapsa. Vinylu ve vypadnutí brání jen plastový ochranný obal.
V jednoduchosti je síla, platí to o balení, platí to o samotné nahrávce. Innoxia Corpora staví na přímých, krystalicky čistých riffech s vysokým stupněm chytlavosti. Rytmika jednoduchá, uhánějící kupředu, zpěv na hraně s křikem (ale melodičnost stále zůstává) tak akorát neotesaný, ale s vlastním výrazem.
Stejně tak texty. V rámci nepříliš širokých básnických možností, které punková poetika nabízí, jsou Rožnované až překvapivě obrazotvorní, nebojí se metaforického uchopení světa ("Prázdná srdce, polámané příběhy / andělé bez křídel, fixlují (...) Věta je prázdná, už není žádné tehdy / Zbývá jen okamžik, tady a teď." - "Prázdná srdce"). Zároveň jsou schopní jít ve své přímočarosti až na hranu úderné jednoduchosti ("Máme se tak dobře / až je mi z toho špatně." - "Z cizího krev neteče"), která by mohla nechtěně sklouznout až ke směšnosti. Citovaný slogan je naštěstí jen otvírákem skladby, která sice jednoduchými, ale pádnými slovy pojmenovává konzumní společnost.
Výrazová pádnost a údernost je vůbec jedním z hlavních rysů kapely. EP "Hrubé domácí štěstí" vzniklo jen tak, bez nějakých snah o budování si další publicity. Innoxia Corpora má své jisté, prapor své muziky nese dál a dělá to velmi dobře. Vždycky je fajn slyšet domácí punkovou kapelu, která je svoje, z ciziny si bere jen to nejnutnější, ale hlavně si zachovává svůj ksicht. A to k posluchačské spokojenosti, v tomto případě, tak nějak stačí.
Pozn.: YouTube ukázka pochází ze staršího alba "Je těžké otočit prstem proti sobě".
Komentáře