James Blunt - Some Kind of Trouble

Tupý Kuba. Tak by se, kdybychom chtěli být hodně neomalení, dalo přeložit jméno britského měkkého rockera Jamese Blunta. Jenže při poslechu Jamesova třetího dlouhohrajícího počinu "Some Kind Of Trouble" je patrné, že zpěvák vůbec není natvrdlý. Naopak - pochopil, co si jeho fanoušci a fanynky žádají. Získal si je svým lehce ukňouraným hlasem (který zas mnoha jiným způsobuje osypky), písničkami z pět let starého debutu "Back To Bedlam" a od té doby nijak zvlášť z nastoupené cesty neuhnul.

I když první singl "Stay The Night", na Bluntovy poměry svěží optimistická melodie a velmi pohodový letní videoklip, vzbuzoval jisté naděje, moc se toho v muzice bývalého vojáka Blounta (což je pravé příjmení) nezměnilo. "Stay The Night" má na albu téměř jednovaječné dvojče ("I'll Be Your Man"), několik velmi solidních poprockových hitů a obecně platí, že čím dál se Blunt drží od slzopudných cajdáků, tím lépe.

Pomalých balad na "Some Kind Of Trouble" pár je, a i když žádná nemá sílu a naléhavost "Goodbye My Lover " z prvotiny, neznamená to, že by se některá z nich nestala singlem - třeba "No Tears" má klavír jak od Eltona Johna a docela chytlavý refrén. Blunt určitě nebude sázet jen na rychlejší písně, i kdyby byly o třídu lepší než tuctové ukolébavky - "So Far Gone", "Superstar" a "These Are The Words" jsou velmi vydařené melodické hitovky. A pozor, nejlepší písní alba je poslední "Turn Me On", zřejmě nejtvrdší skladba Bluntovy kariéry, kde to doprovodná kapela se zpěvákem parádně nakopla.

Škoda že takových momentů, kdy je James součástí šlapající rockové mašiny, není na albu více. Nic proti jeho baladám, pokud mají nosnější nápad a silnější atmosféru. Ale vrátím se k výzvě z titulku recenze: Kubo, přitlač! Neboj, ony ti to fanynky nebudou mít za zlé. Postačí jeden pohled vystrašeného jelínka, pár jímavých zamilovaných tónů a budou zase všechny tvoje.