John Mayall - Talk About That

Bez Johna Mayalla by tzv. bílé blues dost možná vypadalo jinak. Byl jedním z prvních, kdo se začali obracet k hudbě afroamerických bluesmanů a spojovat ji s evropským soundem, byl to on, kdo pro svět objevil Erica Claptona. I přes to, že jádro jeho tvorby leží v šedesátých letech, také v desetiletích následujících zůstával jistotou a hudební oporou pro další generace muzikantů. Je solidním kytaristou, klávesistou, hráčem na foukací harmoniku. Všechny tyto své hudebnické tváře ve velmi silné formě přenáší i na desku "Talk About That", kterou vydal po pouhých (vezmeme-li v potaz osm křížků na muzikantově krku) dvou letech od řadovky "Find A Way To Care".

"Talk About That" je kolekcí jedenácti skladeb klasicky střižených kolem bluesového jádra, tu a tam kořeněných rhythm'n'bluesovou basou či jazzem z New Orleans. Dvě skladby svou kytarou zpestřil Joe Walsh (ex-Eagles). Alba muzikantských veteránů přece jen přinášejí jisté obavy a otazníky nad kvalitou natočeného materiálu. Ne tak Mayall. Na něm jako by věk ani nebyl znát. Je pěvecky i muzikantsky jistý, hravě do kapsy strčí interprety o generaci mladší. Hraje takový repertoár, v kterém je doma, od "Talk About That" asi nelze očekávat nějaké žánrové posuny či experimentování. Mayall hraje na jistotu, obklopiv se šlapající doprovodnou kapelou. Zaujme zejména tříčlenná dechová sekce, např. když jí Mayall v klasické bluesové dvanáctce připustí úvodní part, často vyhrazený právě kytaře, či pevná, místy jasně jazzová až možná funková ("Talk About That") rytmika. Mayall střídá nástroje, tu ho zastihneme s foukací harmonikou, jinde za klávesami, s kytarou.

Svým novým albem vysílá John Mayall do světa jasný signál - stále je s ním třeba počítat, pevně stojí na dlouho budovaných základech a stále nese prapor bluesové hudby v té nejryzejší podobě vpřed. "Talk About That" je přesto albem poměrně subtilním. Mayall ho poslal k posluchačům ve vší tichosti, jist si sám sebou a svou pozicí v hudební historii. Takové jméno si posluchače hledá samo. Album nesází na hity, není přímočaré, vyžaduje soustředěný a opakovaný poslech. Rozhodně však stojí za to.