Karel Plíhal - Nebe počká

ladce nostalgická atmosféra 30. a 40. let dýchá z téhle desky. Přestože se tu Karel Plíhal autorsky realizuje jen v jediném drobném popěvku, který celou kolekci stylově otevírá, jeho vklad je těžko docenitelný. Však si taky se splněním svého dlouholetého snu dal načas. Aranžmá a interpretaci dávných jazzových šlágrů otextovaných Josefem Kainarem dlouho láskyplně brousil a cizeloval, a přesto to všechno nakonec zní přirozeně, lehounce, jako před chvílí vymyšlené.

Kainarovy texty mají k Plíhalově poetice blízko, i když samozřejmě propast let jejich slovník trochu odlišuje. Společnou mají hravost, rozpustilost (Plíhal ale bývá přece jen poťouchlejší), ale i hořkosladký bluesový splín. Někdy se dostáváme i do chmurnějších nálad (Miss Otis lituje, Imperial blues), které se v Plíhalově vlastní tvorbě nevyskytují, ale i ty dokázal skvěle vystihnout a podat.

Aranže jsou maximálně úsporné - vlastně jen kytara, akustická i elektrická - , ale co všechno na ní Píhal zahraje aniž by zastiňoval text coby zásadní sdělení! Jazzové synkopování má dokonale zmáknuté, umí odstínit různé nálady, stáhnout se do pozadí i vyšít skvostné minisólíčko bez jediné noty navíc, bez zbytečných exhibicí. Ani jako zpěvák se nemá za co stydět, dokonce si myslím, že tu byl na sebe ještě přísnější, než na svých autorských nahrávkách, kde neartikuluje vždycky takhle zodpovědně (ne, že by to někdy vadilo).

Hosté jsou jen dva. Peter Binder je tím méně nápadným, ale pokud potřeboval Plíhal v některých písních subtilní, zvukomalebný kytarový doprovod, nemohl zvolit lépe. Zuzana Navarová, pro níž to bohužel byla poslední studiová práce, zpívá pět písní, z nichž hlavně Švadlenka a Černá kára dokážou opravdu zasáhnout.

Kainarovy písničky jsou Plíhalovou srdcovou záležitostí, to je z alba víc, než zřejmé. Vypiplal si je jako adoptované ale přesto milované dítko a výsledek je pohlazením pro všechny, kdo o něj stojí. Já se ale přesto nemůžu ubránit pocitu - s plným vědomím, že se pro někoho dopouštím svatokrádeže - , že bych přece jen radši konečně slyšel nějaké Plíhalovy vlastní novinky.