Karel Plíhal - Skříň s beduíny

Karel Plíhal i na své prozatím poslední řadovce "Vzduchoprázdniny" dokázal, že má co říct. Dokonce za ni obdržel hudební cenou Anděl v kategorii Folk & Country. Ale i jeho další desky skrývají skvělé skladby plné citlivé poezie, kterou je takřka zakřiknutý písničkář proslulý. A ač jsou často různé kompilace spíš marketingovým tahem než skutečnou poctou autorovi, na novince "Skříň s beduíny" tomu tak není. Pod taktovkou významného českého publicisty Jiřího Černého vznikl velmi promyšlený, celistvý a kvalitní kompilační materiál, který důstojně shrnuje dosavadní písničkářovu tvorbu. Pro fanoušky Plíhala i pro ty, které zatím jeho repertoár míjel, je "Skříň s beduíny" krásným dárkem.

Výběr mapuje umělcovo období mezi lety 1990 - 2005. Pokrývá tak téměř celou kariéru introvertního zpěváka a instrumentalisty. Chybí pouze první bezejmenné album z roku 1985 a poslední již zmiňované "Vzduchoprázdniny". A ač není Karel Plíhal ve vydávání nových alb zrovna nejrychlejší, věřme, že bude dost materiálu i pro nějaké další kompilace v budoucnu.

Na písních Plíhala je krásné, že se nebojí propojit humor s poezií. Nejsou o výrazných heslech, zásadních myšlenkách a nesnaží se v nich spasit svět, jako někteří jeho kolegové, ale naopak si libuje v drobných příbězích ("Provazochodecká", "Prodavač slonů", "Utekl jsem od manželky k mamince"), radostech běžného života ("Vosa", "K vodě") i v obyčejných písních o lásce ("Ráda se miluje", "Dopis"). Nejpůvabnější je však neuvěřitelně promyšlené hraní si s českým jazykem. Právě jeho písně jsou upřímným obrazem rozmanitosti naší mateřštiny, ve kterém se zrcadlí její záhyby, půvaby a kouzlo.

Třicet sedm živých i studiových písní není zcela vyčerpávajícím výčtem Plíhalovy nejvýraznější tvorby. Každý jeho fanoušek by seznam nepochybně drobně upravil, ale jak se říká - sto hlav, sto názorů. Pan Černý ale dokázal s nadhledem a s bohatými zkušenostmi z domácí produkce vybrat reprezentativní kolekci, při jejímž poslechu si i neznalý posluchač dokáže vytvořit představu o poselství Karla Plíhala. To možná není z těch nejpřevratnějších, ale o to je civilnější, upřímnější, lidštější.