Korben Dallas - Kam ideme

Korben Dallas jsou nepochybně stále na vzestupu a po úspěšných koncertech na našem území, včetně působivého vystoupení na festivalu Rock For People, si získali obdiv i českých fanoušků. Bratislavské trio však nezahálí a po třech řadovkách připravili na konci roku 2015 i lahůdku v podobě nahrávky se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, s nímž nahráli některé z jejich nejlepších písní i dvě úplné novinky. Komplet "Kam ideme" je důkazem, že jim orchestrální aranžmá ohromně sluší a již tak poetickým skladbám dává ještě další rozměr.

Sestava zkušených hudebníků rozhodně nelení. Vznik Korben Dallas se totiž datuje k roku 2010 a od té doby stačili, včetně recenzované novinky, vydat už čtyři alba. Jednoduché počty poukazují na téměř jedno album za rok. Obdivuhodný skladatelský výkon je o to působivější, že každá jejich nahrávka nabídla ještě zajímavější materiál než ta předchozí. Poslední deska "Banská Bystrica" z loňského října je dosud vrcholným dílem této talentované party. Nejsilnější zastoupení na "Kam ideme" má však předchozí "Karnevalová vrána", ze které ne novince nalezneme hned šest písní. Dvě skladby pak pochází z "Banské Bystrice". Zbrusu nové songy "Sen" a titulní "Kam ideme" nahráli Korben Dallas pro účely tohoto díla. Debut "Pekné cesty" zůstal bez zástupce.

Novinka "Sen" s hostující Anetou Langerovou album otevírá a jde možná o vůbec nejkrásnější skladbu, kterou kdy kapela složila. Snad to je podmanivým hlasem naší zpěvačky, nebo možná velmi emotivním aranžmá symfonického orchestru. Na každý pád je "Sen" skutečně velmi silnou baladou s ohromnou atmosférou. Druhá novinka "Kam ideme" si s povedeným úvodem rovněž nezadá. I po třech nahrávkách dokážou Bratislavané stále překvapovat tím, jakou jsou studnicí nápadů. Pokud k tomu přidáme jejich nemalou muzikantskou zdatnost, není od věci je označit za špičku současné slovenské hudební produkce. O to hodnotnější je proto fakt, že i přes svou popularitu nejsou ryze mainstreamovou kapelou a dál si zakládají na svém lehce alternativním zvuku.

Výběr dalších písní z dosavadních alb je samozřejmě rovněž zajímavý. Poetické skladby sází zejména na atmosféru a vnitřní dynamiku - například "Otec", "Za sklom" či téměř filmové "Tváre" byly pro přepracování symfoniky asi jasnou volbou a také dopadly nejlépe. Špatné nejsou ani temné "Trofeje" s ponurou náladou podtrženou dynamickými smyčci. Zajímavý je až psychedelicky drastický motiv v songu "Zlatý jeleň". Ale i tady menší experiment zafungoval.

Vyloženě slabá místa nahrávka nemá. Symfonické aranže jsou pro hudbu Korben Dallas jako stvořené. Někdy je spojení symfoniků s populární hudbou kýčovité a zbytečně patetické. "Kam ideme" ten případ není. Kapela své skladby přepracovala velmi citlivě a mnohdy jim přidala větší sílu či podtrhla napětí. Korben Dallas jsou zkrátka zárukou kvalitního umění přesahujícího rámec československé populární hudby.