Linkin Park - From Zero

Kde jste byli, když jste se dozvěděli o Chesterově smrti? Já jsem stál v publiku festivalu Colours Of Ostrava a čekal na začátek koncertu Norah Jones. Naprostý šok. Pojďme si to odbýt hned na začátku: Chester Bennington zůstává nenahraditelný (stejně jako Chris Cornell, který se odebral na věčnost o dva měsíce dříve). Nejde však o důvod k tomu, aby Linkin Park nemohli existovat v jiné podobě a navázat na bohatý odkaz minulosti.

Název alba "From Zero" chytře evokuje nový začátek, ale taky se odkazuje na název kapely Xero, ze které koncem minulého milénia vznikli Linkin Park. Angažování zpěvačky (původně ze skupiny Dead Sara) lze vnímat jako odvážný, ale i moudrý krok - méně svádí ke srovnávání s originálním vokalistou. U nás se něco podobného povedlo Oceánu, když na místo jedinečného Petra Muka nastoupila Jitka Charvátová.

V rozhovorech s formací (v níž už po přátelském odchodu nefiguruje bubeník Rob Bourdon, jehož nahradil Colin Brittain, též producent) se line primární idea hlavně lidského souznění a kamarádství a až jako druhotný se jeví návrat do studia a na pódia. Hledání nového zpěváka/zpěvačky byl dlouhý proces plný spekulací - tento člověk musel ale do sestavy kromě nezbytných zkušeností a schopností přinést jisté charisma a samozřejmě hlavně zapadnout lidsky.

Je obdivuhodné, jak se úspěšně dařilo skupině a jejímu týmu tak dlouho tajit její znovuzrození, nahrávání nového materiálu a přípravu na živá vystoupení. Marketingově to zainteresovaní zvládli skvěle: i když to dvojí odpočítávání na webu všechny naštvalo, nakonec asi každému spadla brada. Nová zpěvačka, dobře, ale hned taky čerstvý singl, ohlášené koncerty a celá studiovka za pár týdnů. Fanoušci byli u vytržení. Asi se nejedná o úplně fér příklad, ale srovnejte si to s podivným a místy až trapným děním kolem naší legendy Lucie.

Debaty o pošlapání odkazu milované party a kontroverzích kolem nové osobnosti za mikrofonem se asi daly očekávat, ale dovolte mi jedno odvážné kacířské tvrzení: "From Zero" je více Linkin Park než poslední album s Chesterem, hrubě nepovedené "One More Light". A chci věřit, že Shinoda & spol. šli do tvorby tohoto materiálu s maximálním respektem k Chesterovi a s láskou k hudbě, kterou stvořili dříve.

První singly vybrali chytře: nejlépe v nich cítíte kontinuitu s úspěšnou minulostí. Skoro až jistá osvědčená šablona, ale vůbec to nevadí. Když jsem poprvé slyšel ten dlouhý Emilyn řev v "Heavy Is The Crown", tetelil jsem se radostí. Z nových nahrávek se vlastně jen trochu slabší "Stained" nebezpečně blíží k popíku zmíněné podivnosti "One More Light". Jinak Linkin Park nabízejí velmi silný materiál. O vnitřních bojích, hledání sebe sama, ale nakonec vlastně také o znovuzrození a naději.

Nelze pochybovat o tom, že Emily umí nekompromisně přitlačit, ale také působivě zpívat baladické věci ("Over Each Other", "Good Things Go") a zabránit jednotvárnosti díla. Výbornou atmosféru má zatěžkaná "Overflow", kde představuje několik svých hlasových poloh od jemné až po velmi temnou. Ale to, co nová frontwoman předvádí v těžkotonážních "Two Faced", "IGYEIH" a zejména v nejtvrdší položce "Casualty" (kde si chvilku hraje i na Jonathana Davise z Korn), bere dech. Brutální!

Emily Armstrong svou novou roli zvládá skvěle. Jak se ukazuje z dostupných záznamů, je výborná také živě ve skladbách, kde původně - a opět připomeňme, že nenahraditelně - zpívá (a řve) Chester. V červnu 2025 se o tom budeme moci přesvědčit v Hradci Králové na festivalu Rock for People.