nepolapitelné žánry, které v nemalém měřítku umožňují tvůrcům promlouvat alternativním hudebním jazykem. Hrdinům jeho zlaté éry se podařilo úspěšně vrátit na scénu, ať už budeme mluvit třeba o Slowdive, Ride nebo The Jesus And Mary Chain. Zjevně prožívá tento žánr určitou renesanci.
Domácí Manon Meurt by se klidně na této vlně mohli nechat volně unášet a natočit volné pokračování zmíněné "MMXVIII". Jenže tím by zjevně přišli o kousek sebe samotných a přibrzdili by svůj přirozený vývoj. Otevřeně totiž přiznávají, že dnes vstřebávají mnohem více vlivů. A navíc k producentskému kormidlu přistoupil Eddie Stevens.
Jeho jméno budeme na následujících řádcích často skloňovat. Coby producent stál už u zrodu několika až mysteriózních alb, která měla pevně ukotvený rámec výraziva a v dobrém z nich čpěla cílevědomost dosáhnout kýženého výsledku. Oproti práci na "Laila tov" Marie Puttnerové nebo stále novotou vonících "Obyčajností" jeho partnerky Jany Kirschner však pro "Unravel" vytvořil dokonalý zvukový oposit. Základem byly poskytnuté demosnímky, na nichž kapela některé skladby předpřipravila i v několika diametrálně odlišných verzích, dle hudebních preferencí jednotlivých aktérů.
Multiinstrumentalistka a zpěvačka Kateřina Elznicová, klávesista David Tichý, bubeník Jiří Bendl a kytarista Kryštof Korčák se nenechali zmást prvotním krokem, v němž vše nejdříve rozebrali do posledního fragmentu. Následně pak... číst dále
nepolapitelné žánry, které v nemalém měřítku umožňují tvůrcům promlouvat alternativním hudebním jazykem. Hrdinům jeho zlaté éry se podařilo úspěšně vrátit na scénu, ať už budeme mluvit třeba o Slowdive, Ride nebo The Jesus And Mary Chain. Zjevně prožívá tento žánr určitou renesanci.
Domácí Manon Meurt by se klidně na této vlně mohli nechat volně unášet a natočit volné pokračování zmíněné "MMXVIII". Jenže tím by zjevně přišli o kousek sebe samotných a přibrzdili by svůj přirozený vývoj. Otevřeně totiž přiznávají, že dnes vstřebávají mnohem více vlivů. A navíc k producentskému kormidlu přistoupil Eddie Stevens.
Jeho jméno budeme na následujících řádcích často skloňovat. Coby producent stál už u zrodu několika až mysteriózních alb, která měla pevně ukotvený rámec výraziva a v dobrém z nich čpěla cílevědomost dosáhnout kýženého výsledku. Oproti práci na "Laila tov" Marie Puttnerové nebo stále novotou vonících "Obyčajností" jeho partnerky Jany Kirschner však pro "Unravel" vytvořil dokonalý zvukový oposit. Základem byly poskytnuté demosnímky, na nichž kapela některé skladby předpřipravila i v několika diametrálně odlišných verzích, dle hudebních preferencí jednotlivých aktérů.
Multiinstrumentalistka a zpěvačka Kateřina Elznicová, klávesista David Tichý, bubeník Jiří Bendl a kytarista Kryštof Korčák se nenechali zmást prvotním krokem, v němž vše nejdříve rozebrali do posledního fragmentu. Následně pak materiál postupně nahráli v rozdílných nástrojových uspořádáních a jiném naladění a až posléze znovu sestavili do finálních forem. Nepřímým vodítkem se možná stal Eddiho projekt Post Office, který před lety vydal hodně houževnatou nahrávku "The Marylebone Greenwave". S ní má druhá řadovka Manon Meurt společnou minimálně svou členitost.
Zároveň však muzikanti nezašlapali nic z toho, co na "MMXVIII" vykreslilo tak kouzelně magický svět shoegazu, dream popu nebo post rocku. Nově do tohoto prostranství vstoupily až ambientní roviny, industriální prvky a ruchy, probublávající elektronika (Eddie asi nerad nechává tyto instrumenty ležet ladem v rohu studia) a v krátký úsecích album poodhalí kontury indie popu. Jako typický příklad z této kategorie poslouží hned úvodní "Timeless", jež toto dějové rozkročení kombinuje s až éterickým vokálem Kateřiny.
V kontextu všeho zmíněného se taktéž rozšířilo využití nástrojů, vedle klasické kapelní sestavy zde znějí bouzouki, lyra, violoncello, mandolína, saracénská loutna nebo třeba xylofon. Komorně noční vsuvka "Linen" ve své rozechvělosti může evokovat až zeppelinovskou vybrnkávačku.
Celé "Unravel" rezonuje ve zhutnělém niterném světě postřehů a (možná) idylické krásy daného momentu, který právě naplno požíváte nebo se jím zcela necháte odtáhnout do stínu bludiště myšlenek. S těmito texty se dostaneme až na samotnou dřeň nálad, nejde však o regulérní příběhy, které by měly zamotanou zápletku.
S tímto vyprávěním záludně kontrastuje hudební složka, neb jej často rozšiřuje o další vjemy, doplňky, barvitost, pošpiněné/zkreslené sekvence a změnové kotrmelce s vlastní intenzitou. "Peony Garden" nebo křehce rozechvělá "Moonflower" s touto poetikou vykreslování zvukomaleb pracují v maximální míře.
Naopak "Marrow" nebo závěrečná "Mirrors" fungují coby soundtracky k fiktivním filmových záběrům, kterým nechybí ona gradace, uhrančivost a naléhavost blížícího se rozuzlení. "Mirrors" taktéž překvapí v tom smyslu, že se původně jednalo o čistě instrumentální track, k němuž až posléze vznikla textová mantra, jež začíná šepotem a postupně s přibývajícím časem nabírá na síle.
Nejbližší koncerty a křty
Novinku "Unravel" představí Manon Meurt během koncertní série. Skupina vystoupí 14. května v plzeňském Divadle pod lampou a 17. května v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí. Křtiny se uskuteční 15. května v pražských Kasárnách Karlín a 16. května v brněnském Kabinetu Múz.
Přítomnost "Unravel" je křehká, dokáže však pohltit dříve nemyslitelnými hudebními manévry Manon Meurt. Kapele se do výsledku podařilo vtěsnat nemálo dynamiky a pozorovací zručnosti, jež patří k dalším poznávacím rysům této rakovnické party. Nahrávka bobtná obrazotvorností a pevně ukotvenou vyzrálostí napsat komplexně rozvrstvené kompozice, ale přesto si udržet celistvost. V neposlední řadě fascinuje svou slow motion představivostí a proplouvá časovým intervalem mezi stmíváním a prvotním jarním rozbřeskem.]]>
Komentáře