Maroon 5 - Red Pill Blues

S odpovědí nebudeme dlouho napínat. Nepřeruší. Adam Levine se svými parťáky nahrál naprosto bezkrevné, asexuální, prázdné album, jehož (ne)kvality předčily i zatím nejhorší tři roky starý počin "V". U něho si kolega Drobík smutně povzdechl a ocenil ho pětibodovým hodnocením. Novinka je bohužel ještě nevýraznější než její předchůdce.

Je až s podivem, jakým směrem se kapela ubírá a hlavně proč. Kolekce sterilních písní nemá prakticky žádný záchytný moment, o který by se posluchači mohli opřít. Nepomohl ani zástup spolupracovníků, kteří na albu pracovali. Jejich řada je předlouhá a zahrnuje i taková esa, jakými jsou Kendrick Lamar, Diplo, ASAP Rocky, Charlie Puth či SZA. Spíše však uškodil. Nic naplat. Maroon 5 od nich nedostali zrovna kvalitní materiál a prezentují jen recyklovaný pop bez duše a hudebního názoru.

Adam Levine vokálně také nepředvádí žádné hlasové orgie a působí stejně unaveně jako celá tato nahrávka. Ani hostující umělce se nepodařilo napasovat tak, aby píseň nějak obohatili. Třeba půlminutová vsuvka rappera ASAP Rockyho v unylé "Whiskey" působí až nepochopitelně násilně. Jedna z mála slušných písní "Don't Wanna Know", která má alespoň nějaký potenciál se prodrat do rádií, je na samém chvostu desky, společně se závěrečnou "Cold", která zase disponuje osvěžující dávkou živelnosti, což je na zbytku kolekce nedostatková ingredience. Bohužel obě písně jsou dostupné pouze na deluxe verzi.

Maroon 5 se dál trápí. Rockovému zvuku dali vale už dávno, ale ani ten pop za moc nestojí. Dávná chytlavost je zapomenuta někde na prvních dvou albech, po kterých už to pomalu, ale jistě jde s Levinovou partičkou do kopru. Bohužel.