Michael’s Uncle

Majklův strýček, později M.O., a ještě později Michael´s Uncle vznikli v roce 1987. Ze začátku je charakterizovala tvrdá, agresivní a rychlá postpunková hudba s naturalistickými, výstižnými texty, ve které brzo začaly probleskovat prvky hardcore. Díky tomu je považována za jednu z prvních, která tento styl začala u nás hrát. Zakládající sestava Amrit Sen - zpěv, Petr Stanko (jinak i STP, Kokrment) - zpěv, kytara, Karel Jančák (Půlnoc, Egypt) - kytara, Ivan Klein - baskytara, Jarda Stuchlý (později Plexis, Maradona Jazz a Vanessa) - bicí, skončila výjezdem kapely Půlnoc do USA, odkud se nevrátil Karel Jančák.

Démonem kapely se stal nejprve alkohol (Kleina musel načas vystřídat Petr Hošek z Plexis) a později i drogy všeho druhu. Už v roce 1989 vzniklo první album Svině, tvrdé, ostré a s otevřenými texty, reflektujícími znechucení dodělávajícím režimem reálného socialismu, které ovšem oficiálně vyšlo až jako druhé, v porevoluční době.

V té době už skupina za sebou měla zkušenost s vlastním klubem. Těsně před revolucí obsadila kotelnu v domě v centru Prahy a prostor získává název Kotelna a na začátku revoluce jsou již prostory veřejnosti přístupné. S nástupem nového režimu ovšem bere existence Kotelny za své, protože legalizace by s sebou nesla milionové investice.

Oficiálním debutem se stala druhá nahraná deska The End of Dark Psychedelia, dodnes nejlepší reflexe těsně porevolučního uvolnění i prvních problémů, které přišly se svobodou. Deska se stala úplně prvním nezávislým albem, které v Československu vyšlo. Album bylo vydáno na vlastní značce, celý náklad krátce na to skoupí začínající hudební vydavatelství bez ohledu na prodejnost (nakonec zmizel celý pětitisícový náklad). Michael's Uncle tehdy koncertují takřka neustále, nejen doma, ale také v zahraničí.

V té době také někteří členové zároveň působili i v proměnlivé sestavě formace Sv. Vincent, doprovázející excentrickou pražskou figurku, ředitele zeměkoule, respektovaného výtvarníka a postavu mnoha historek, Vincenta Veneru.

Díky drogovým problémům skupinu opustil zpěvák Amrit a ta po pauze pokračovala ve třech. A to i na třetí desce s dlouhým názvem Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Album je odlišné od předchozích, je melodičtější a objevují se na něm prvky rapovaného crossoveru. Úspěch měla především píseň Nezabíjej bratra s takřka návykovou basovou linkou. Po turné k desce se ovšem "Majkláči" rozpadají.

Postupné opakované návraty se konaly od roku 2004, kdy došlo ke vzpomínkovému koncertu v Paláci Akropolis. Stanko se pak rozhodl definitivně kapelu obnovit, prozatím opět bez Amrita, který v té době pobýval v protidrogové léčebně. Až po roce došlo k setkání základní čtveřice a plnohodnotnému obnovení fungování. Kapela opět obráží koncertní a festivalová podia.

V říjnu 2007 oslaví v pražském Futuru 20 let existence, záznam koncertu vyjde na ještě do konce roku na CD. Později došlo i na další regulérní album, ale na původní renomé se navázat nepodařilo. Poslední výraznou změnou byl odchod bubeníka Jardy Stuchlého.