Mike Oldfield - The Best Of: 1992-2003

Po odchodu od Virginu, kde fungoval mezi roky 1973 až 1991, Mike Oldfield na jedenáct let zakotvil u Warner Music a vydal zde rovných osm alb. Z toho hned třikrát se vrátil k ústřednímu monolitu "Tubular Bells" (ve výhledu je prý natočení další variace, tentokráte v jakémsi prequel módu), nepočítaje jeho nepříliš povedenou historickou retrospektivu k vítání nového milénia v podobě "The Millennium Bell". Byl to i časový úsek, kdy se Mike nechal strhnout prvky taneční hudby, nejenom díky hromadě remixů tyto principy vstřebával i do komponování. Samotné desky tak k sobě žánrově nepasují a je to i patrné na prvním disku kompilace "The Best Of: 1992-2003". Ta navazuje na loni vydaný box se všemi řadovkami z této éry.

Vše je zde poskládáno chronologicky, rozdíly jsou tak snadno rozpoznatelné. Úvod a závěr tedy logicky patří "Tubular Bells II", respektive "Tubular Bells 2003", na kterých Oldfield rozvíjel kouzlo původní nahrávky. V druhém případě se prý i pokusil napravit neduhy původní verze, ale výsledek byl spíše k neprospěchu věci (záleží však na pohledu každého posluchače). Důležitým milníkem byla "The Songs Of Distant Earth" natočená na motivy krátké prózy A. C. Clarka. Sci-fi příběh dostal doprovod na hranách ambientu a new age. Následovala sbírka keltských tradicionálů "Voyager", po které přišla taneční revize "Tubular Bells III", asi nejzdařilejší komplet tohoto období. Dvojice "Guitars" (Oldfield ji natočil jen pomocí využití kytarových/strunných instrumentů) a zmíněné "The Millennium Bell" nezaslouženě zabírají až příliš prostoru, třeba na úkor (chybějící) "Tubular X" ze soundtracku k prvním filmovým "Aktům X". Selekce z "Tr3s Lunas" tento sestupný trend zcela nezachraňuje, i když Oldfieldovi ambientní roviny svědčily.

Mnohem zajímavěji se jeví druhý stříbrný kotouč. Ten nabízí nejprve několik b-stran, v kterých se dočkáte nejen variací na již řečené ("Early Stages", "The Bell" v upravené verzi nebo "Mike's Reel" - ta může působit i jako rané demo "Women Of Ireland"), ale i jeho vlastní úpravy klasiky "Silent Night". Nejpovedenější jsou však zástupci ze singlovek "Hibernaculum" a "Let There Be Light": konkrétně trojice "The Spectral Army", "The Song Of The Boat Men" a "Indian Lake". Ty neztrácejí nic z atmosféry "The Songs Of Distant Earth" a klidně by na téhle kolekcy našly své místo, ale v rámci dějové návaznosti byly vyřazeny a umístěny jako bonusy na singly.

Druhá (a větší) polovina patří remixům. Těch měl v tomto období Oldfield celkem požehnaně. Spolupráce s The Orb přinesla hned celé épéčko "Sentinel (Total Overhaul)" a byla z toho nečekaná evoluce v tvůrčím procesu oldfieldovského univerza. Tito pionýři vytvořili z původní struktury "Sentinel" pulsující mikrosvěty; vybraný fragment "Orbural Bells" byl pak nosnou konstrukcí tohoto celku. BT ("Let There Be Light"), System 7 ("Women Of Ireland") a Jam & Spoon ("Far Above The Clouds") se přenesli spíše kamsi k trancovým manévrům, výrazně však nebortili sounáležitost s originály a jednotlivé motivy plynule rozvíjeli.

"The Best Of: 1992-2003" je průletem od úsvitu po soumrak jedné tubulární dekády, v níž měl sice Mike Oldfield velmi plodné tvůrčí roky, ale ne vše dopadlo zdařile. Některým deskám rovněž čas odvál jejich aktuálnost a vštěpil jim políček dobové přelepky. Samotná kompilace má však smysl zejména díky druhému disku se sbírkou rarit ze singlů. Pokud nepotřebujete mít doma komplet singlových vydání, samotná selekce je velmi zdařilá. Díky tomu tento dvojdisk (naštěstí) nespadl do kategorie nepotřebných Oldfieldových výběrů.