Sonic Youth - Bad Moon Rising

Sonic Youth pojmenovali svou druhou velkou desku (nebo třetí, pokud započítáme i eponymní EP z roku 1982) podle klasického songu kalifornských country rockerů Creedence Clearwater Revival. Ten se naoko tváří jako veselý kousek na rozjetou tancovačku, ale jen dokud neobrátíme pozornost k textu. John Fogerty v něm maluje vskutku neveselé zítřky, vlastně regulérní apokalypsu a podobně pochmurná a varovná je i stejnojmenná nahrávka newyorských prominentů hnutí no wave. Dost možná není náhoda, že v písni Death Valley '69 odkazují Sonic Youth k vraždění Mansonovy Rodiny, které se odehrálo ve stejném roce, kdy Creedence vydali svůj skočný umíráček.

Další temnou kapitolu americké historie – genocidu původního indiánského obyvatelstva - připomíná svou naléhavou deklamací baskytaristka Kim Gordon ve skladbě Ghost Bitch a neméně káravě nahlíží na soudobou americkou realitu i její manžel Thurston Moore v textu Society Is a Hole. Kritický osten je na albu Bad Moon Rising jasně patrný, ale většinou se noří do abstraktních, těžko dešifrovatelných veršů a někdy nechává kapela jejich interpretaci a případné asociace vyloženě na náhodě, jako v případě skladby I'm Insane, jejíž text tvoří koláž z titulů brakových románů.

A směrem k větší abstrakci, rozostřenosti a důrazu na zvukovou strukturu se ubírá i hudba kvarteta. Kontury písní ztrácejí přesný tvar a vsakují jedna do druhé, což je způsobené i tím, že vznikaly na základě instrumentálních výplní, kterými hudebníci na koncertech překlenovali chvíle ladění mezi skladbami. O to víc se tak kytaristé Thurston Moore a Lee Ranaldo mohli věnovat zdokonalování souhry a především zvukových možností svých nástrojů. Experimentální hlukové prvky byly v tvorbě skupiny přítomné od začátku, ale nyní jednoznačně nabývají vrchu nad rockovou intenzitou, snad jen s výjimkou zmiňovaného singlu Death Valley '69, kde do důrazných riffů vstupuje ještě vokál hostující Lydie Lunch, jedné z nejvýraznějších osobností tehdejší newyorské alternativní scény. Jinak je to ale právě ono nevídaně široké spektrum zvuků vytvářené oběma kytaristy, co na albu upoutává nejvíc. Všechny možné skřípoty, šramoty, ruchy, proznívající drony, nezvykle laděná arpeggia, to jsou vlastně ústřední vypravěči alba. Ve skladbě Society Is a Hole kytary přesvědčivě evokují industriální tep velkoměsta, v první polovině Ghost Bitch zase slyšíme něco jako mlžnou sirénu, možnosti se zdají být takřka bezbřehé.

Prozatím je slabším článkem bubenický post, na který se vrátil před dvěma lety vyhozený Bob Bert (předešlou desku Confusion Is Sex s kapelou nahrával Jim Sclavunos, v pozdějších letech známý jako člen The Bad Seeds). Ne snad že by si s kytarovým kouzlením Moorea s Ranaldem a odměřenou baskytarou Kim Gordon vyloženě nesedl, ale se znalostí toho, jakým kongeniálním tmelem se pro Sonic Youth stalo bubnování Stevea Shelleyho, když ještě téhož roku Berta definitivně nahradil, musíme konstatovat, že se skupina na albu Bad Moon Rising stále tak trochu hledá. I když je to hledání nadmíru dobrodružné a inspirativní.