Spirituál Kvintet - 60 (kniha + CD)

Hned na začátku výpravné publikace autor většiny textů a zároveň celých šedesát let kapelník Jiří Tichota vysvětluje a dává odpovědi na různé otázky. Ambicí knihy rozhodně nebylo dopodrobna popsat formou kroniky, co se rok od roku zrovna ve skupině dělo. Spíš se detailněji rozepsal o úplných začátcích formace a poté vytahoval zajímavosti a zvláštnosti, se kterými se setkala. Ruku v ruce s tím jdou i dějiny a politická historie země, která byla polovinu fungování kapely dost pohnutá.

Boj s cenzory a hledání hranice, co je ještě možné publikovat, jakou píseň nahrát, co říkat mezi skladbami během vystoupení, to se dělo v té době prakticky neustále a několik zastavení činnosti to kvintet stálo. Vykoupeno to však bylo spoustou pozitivních reakcí, které mají v nové knize zvláštní místo. Když si je člověk pročítá, začíná alespoň trochu chápat, jaké pocity musí mít skladatel a interpret muziky, která dokázala posluchačům dodávat optimismu a odvahy v době útisku a nesvobody a která dokázala pokud ne rovnou měnit, tak určitě ovlivňovat životy lidí.

Nelze si nevšimnout krásné stylistiky a slohu doktora Tichoty, vystudovaného muzikologa, ve kterém nechybí jemné popichování, a zároveň i zde je vidět, že byl kapelníkem na svém místě. K tomuto názoru dojde člověk, když zjistí, že je ochoten naslouchat názorům ostatních (a s postupem času stále víc), vždy si ale nakonec udělá všechny zásadní věci podle svého a postupem času jich nelituje.

Autor se nebojí ani v této knize párkrát kousnout do kyselého jablka, hlavně v souvislosti s nucenými i nenucenými personálními změnami. Fanoušci se totiž málokdy dozvědí, co přesně za koncem toho kterého člena bylo - zvláště obtížné to bylo při odchodu miláčka dam Oldřicha Ortinského. Jenže skupina je ve své podstatě jako rodina, navíc u kvintetu později tvořena osmi lidmi, z nichž každý byl jiný povahově, měl rád jinou muziku a podobně. Přesto se vlastně všechny změny Tichotovi povedly a příchod mladé krve na posledních deset let vůbec nebyl výkřikem do tmy, naopak se zdálo, že starší členové se nechávají nakazit mladistvou energií a ti mladší naopak nabírají zkušenosti od matadorů plnými hrstmi.

Songy Spirituálu vlastně rádia nikdy moc nehrála, a přesto vyprodával koncerty i v těch největších halách a příznivci, kteří byli například z důvodu emigrace rozeseti po celém světě, jeho písně důvěrně znali. Právě zážitky z exotických cest tvoří nedílnou součást publikace, stejně tak netradiční setkávání s americkými prezidenty nebo možnost hrát na Pražském hradě prvním dámám včetně Laury Bush.

Součástí publikace jsou také vložené texty s různými odbočkami, které by hlavní stať nedokázala pojmout. O osudu skladby "Až se k nám právo vrátí" tu píše ještě Dušan Vančura, nechybí dvacet let starý rozhovor o folku, který s doktorem Tichotou vedl profesor Poledňák, zajímavosti o francouzských šansonech i mnohé další citace ze starých článků, případně vyloženě jejich kopie.

Poslední sestava dostala prostor se k celému svému angažmá také vyjádřit. Zatímco kapelníkova manželka Zdena Tichotová si vystačila s pár řádky, Dušan Vančura, který se žel valné většiny závěrečných koncertů, odsunutých kvůli covidu, nedožil, si po zásluze (po Tichotovi nejdéle sloužící člen byl v souboru 51 let) vyhradil osm stran, které však jako vášnivý cestovatel věnoval výpravě do USA, kam zavítal u příležitosti oslav třiceti let od sametové revoluce. Hned za ním dostal prostor Jiří Cidla Cerha, který vetkl do poslední věty: "Pomalu končíme, ale ubezpečujeme, že v plné síle. A Jiří Cerha a CK Vocal pokračují..." Tehdy nemohl tušit, že jen několik dní po posledním koncertu náhle zemře.

Celá kniha je přitom vyrobena ve formátu A4, obsahuje velkou spoustu černobílých i barevných fotografií a je na krásném křídovém papíře. A nechybí ještě jeden speciální bonus.

Nemělo smysl vydávat další kompilaci, vždyť v roce 2019 vyšlo album "Zpívání se Spirituál kvintetem", které vypíchlo roli Zdeny Tichotové. K pětapadesátinám pak vznikl multipack "Hudbou propojený svět" a následovaly mnohé další výběry. Proto když došlo k úvahám, jakým audio nosičem se s posluchači rozloučit, rozhodli se hudebníci pro sbírku, na níž bude několik nejstarších dochovaných nahrávek dřevního Spirituál (tehdy ještě) kvartetu, doplněno o úplný opak - nové verze sice starých a kultovních písní, ale v nejaktuálnějším obsazení, s čerstvou energií a nechybějící muzikantskou i hlasovou zkušeností. Songy "Volný jsem" a "Danielis prophetia" dokonce doposud nikdy natočeny nebyly.

Velkým plusem je i to, že nosiči jsou v knize věnovány hned tři poslední strany textu, který několik skladeb dává do dobových souvislostí a přesně vysvětluje, proč se právě na albu nacházejí i ukázky vtípků, kterých bývalo každé vystoupení skupiny plné. Při ukázce z dobové atmosféry na plzeňské Portě "Haú, bílou plání" si mladší generace může udělat obrázek, za co se tenkrát udělovaly zákazy činnosti.

Tento netradiční celek je tedy velmi důstojným rozloučením s kariérou souboru, který je základním stavebním kamenem českého folku a inspirací i pro dnes začínající kapely, jež mají své muzicírování postavené na akustických nástrojích a dokonalých vícehlasech.