The Black Keys

Kytarista a zpěvák Dan Auerbach a bubeník Patrick Carney se dali dohromady v roce 2001, jako dostatečně výstižné pro název skupiny jim v hledáčku uvízlo slovo, které používal jeden jejich kamarád pro věci, které se mu nelíbily, nebo lidi, kterým nevěřil. Debutové LP The Big Come Up jim vyšlo o rok později u Alive Records a už to se mohlo pochlubit vřelým přijetím jak publika, tak kritiků. Magazín Time je označil za jeden z '10 Best Acts of 2003', ve stejném roce pak rozjeli šňůru se Sleater-Kinney, zahráli si i před Beckem a ještě stihli vydat albovou dvojku Thickfreakness, se kterou se upsali respektované bluesové značce Fat Possum. Ta deska mimochodem vznikla během čtrnácti hodin v Carneyho sklepě na rekordér z poloviny 80. let.

Další album Rubber Factory vyšlo o rok později a bylo natočeno v opuštěném skladu v rodném Akronu. O stále vzrůstající popularitě Black Keys z té doby jistě svědčí i fakt, že dvě z písniček zbyly použity v reklamách (což ovšem pro garážovou kapelu není příliš dobrá vizitka). Ta měla ovšem zcela zřejmě namířeno ještě výše: mihli se v pozici předskokana krátkého turné Radiohead. S posledními dvěma deskami se upsali značce Nonesuch. Ta si jistě za 34. místo v The UK Top 40, na kterém se donedávna poslední Attack & Release usadilo hned první týden, může mnout ruce.

V pořadí šesté album Brothers je teprvé druhé v historii, na němž ortodoxní vyznávači lo-fi estetiky Daniel a Paul opustili pokoutní natáčení na vícestopý magneťák a navštivili regulérní studio. V patnácti syrově znějících, ale zároveň poměrně vypiplaných skladbách potvrzují lásku ke starému rhythm and blues, nemalý prostor dostal zvuk hammondů a dalších vintage klávesových nástrojů.