The Jam - All Mod Cons

Situace ve skupině The Jam před nahráváním třetího alba by se s trochou dramatické nadsázky dala označit za krizovou. Rozhodně ne za ideální pro pokus napravit relativní neúspěch desky This Is the Modern World. Koncertní návštěva Spojených států dopadla nevalně a Paul Weller se navíc nějakou dobu potýkal s autorským blokem. Ten ale naštěstí včas prolomil a umožnil tak kapele vyrukovat s jedenáctkou songů (plus jedním coverem) překonávajících celé jejich dosavadní snažení. Na All Mod Cons jde jeho skladatelský talent do plného květu a The Jam vstupují do vrcholného období.

Punková vichřice už pomalu odeznívá a tak i v hudbě mladého trojlístku její hrubá síla znatelně ztrácí pozice ve prospěch nepolevující inspirace šedesátými léty a hnutím mods. Přímou deklarací této příslušnosti je zařazení písně David Watts z pátého alba The Kinks. Skladby jsou dynamicky mnohem propracovanější, aranžmá bohatší. Weller se poprvé úspěšně pouští do baladického formátu s vůdčí akustickou kytarou (English Rose, Fly). Zlostné punkové ložisko přežívá v písních To Be Someone, Billy Hunt, 'A' Bomb in Wardour Street nebo Down in the Tube Station at Midnight, ale jejich melodická výbava a kompoziční vyzrálost už jsou z jiného, muzikantsky vytříbenějšího světa. Tím spíš to platí o rozšafných hitovkách Mr. Clean, It's Too Bad nebo The Place I Love.

Vrcholná čísla uzavírají obě vinylové strany. Na áčku je to In the Crowd, nejdelší skladba vrcholící psychedelickým kytarovým vírem, jímž probleskne nenápadná citace spřízněné písně Away from the Numbers z debutu. B-stranu a tedy i celé album pak završuje Down in the Tube Station at Midnight, která jako druhý pilotní singl vrátila kapelu do hitparád, ale i do hledáčku cenzorů. Realismus historky o přepadení hrdiny písně partou opilých nácků v metru se vymykal stereotypům rádiových stanic a Weller ho musel osobně obhajovat.

Že se sofistikovanější hudební tváří neztratili The Jam společensky kritický osten, dokazují kromě této perly i To Be Someone, Mr.Clean nebo 'A' Bomb in Wardour Street. Celkově se ale angažovanost blahodárně mísí s osobnějšími tématy a vzniká tak komplexnější mozaika, s níž se může ztotožnit širší spektrum posluchačů. Britská tradice inteligentní rockové písničky může pokračovat. Vedle takového Elvise Costella má na její renesanci lví podíl právě Paul Weller s The Jam a na albu All Mod Cons už je to zcela zřejmé.