Tichá dohoda - Hlasitá revoluce

Singl "Planeta opic" kapela vypustila již před časem, a naznačila tak, jakým směrem se bude jejich studiový comeback ubírat. Zuzanu Vintrovou, která v kapele nahradila Blanku Šrůmovou, fanoušci skupiny již pár let znají, a mohou se tak spolehnout na její silný vyloženě rockový hlas. Hudebně Tichá dohoda rovněž neexperimentuje a opírá se o typický rukopis kapelníka Dana Šustra.

Šesté album kladenské formace "Hlasitá revoluce" si v dobrém slova smyslu nedělá žádné ambice být mainstreamovou deskou, což jen dokládá text titulní skladby. Písně zdobí především syrové až dřevní kytary s až archaickým zvukem sedmdesátek. Kapele to ale v této poloze sluší a ten nádech nostalgie je vlastně docela příjemný.

Zábavná je i přímočarost textů, které se neskrývají za abstrakci, ale sdělení putuje k posluchači napřímo. Šustr v nich předkládá především naštvanost či smutek nad některými aspekty současného světa, ať už je to diletantství rádií v songu "Oni už zapomněli", kritika životního stylu v "Úvěru" či pozastavení nad nepřímou cenzurou slova v písni "Zakázaný slova".

Půvabnou exkurzí je i píseň "Born In Kladno", kde nás Šustr provede svým rodištěm a nezapomene si postesknout nad současnou tváří kdysi průmyslově prosperujícího města. Na odlehčenější notu pak hraje ve skladbě "Já a můj pes".

Od posledního alba "Válcovna vkusu s.r.o." uběhlo devatenáct let a Tichá dohoda toho na svém zemitém rock'n'rollovém stylu příliš nezměnila. Je tak trochu jakoby z jiného světa, z jiné, mnohem klidnější a stabilnější doby. "Hlasitá revoluce" je příjemné retro, je to nahrávka nekomplikovaná a posluchačsky zřetelná. Navíc s názorem a dobrou zpěvačkou k tomu. Co víc si přát?