Právě název "Black 'N' Roll" přesně vystihuje, kam se ubraly cesty pekelníků TÖRR. Zatímco po odchodu Vlasty Henycha kapela vydala tradičně znějící album "Tempus Fugit", na novince se posouvají k rockovějšímu zvuku. Ten je hutnější i díky příchodu dalšího kytaristy Radka Kroce, který působil od roku 2007 u Kreyson. Thrashových sypaček ubylo a metalový sound nahradil dark až heavy-rock. Naštěstí to nezní vůbec špatně.
S posledním albem "Tempus Fugit" to u fanoušků Hereš a spol zrovna nevyhráli. Ačkoliv se snažili udržet ducha původních TÖRR, výsledkem byla spíš rozpačitá sbírka průměrných skladeb. Možná i proto nastala dlouhá pauza, až se v jeden moment zdálo, že legendární kapela je aktuálně zcela u ledu. Opak byl ovšem pravdou. TÖRR jen sbírali síly a nápady na novou nahrávku, se kterou by si spravili reputaci. A výsledek? Není špatný, a to i přes to, že si jistě najde své tvrdé kritiky. Podobně jako v případě experimentálnější "Tanec svatého Víta" se skupina mírně odklonila od tradičního metalu a zabrousila do melodičtějších rockových vod.
Překvapí tak skoro hitové pecky jako "Hombre" nebo "Údolí nářků" (se skvělým kytarovým partem), kde hraje prim důrazný refrén. Syrovost nahradil důraz na melodii, potemnělá atmosféra i svižné kytary na druhou stranu zůstaly. To však není případ písně "Mr. Dat", která se zbytku alba vymyká a vrací se se svým ryze thrash-metalovým pojetím ke kořenům TÖRR.
Nejvýraznější moment desky... číst dále
Právě název "Black 'N' Roll" přesně vystihuje, kam se ubraly cesty pekelníků TÖRR. Zatímco po odchodu Vlasty Henycha kapela vydala tradičně znějící album "Tempus Fugit", na novince se posouvají k rockovějšímu zvuku. Ten je hutnější i díky příchodu dalšího kytaristy Radka Kroce, který působil od roku 2007 u Kreyson. Thrashových sypaček ubylo a metalový sound nahradil dark až heavy-rock. Naštěstí to nezní vůbec špatně.
S posledním albem "Tempus Fugit" to u fanoušků Hereš a spol zrovna nevyhráli. Ačkoliv se snažili udržet ducha původních TÖRR, výsledkem byla spíš rozpačitá sbírka průměrných skladeb. Možná i proto nastala dlouhá pauza, až se v jeden moment zdálo, že legendární kapela je aktuálně zcela u ledu. Opak byl ovšem pravdou. TÖRR jen sbírali síly a nápady na novou nahrávku, se kterou by si spravili reputaci. A výsledek? Není špatný, a to i přes to, že si jistě najde své tvrdé kritiky. Podobně jako v případě experimentálnější "Tanec svatého Víta" se skupina mírně odklonila od tradičního metalu a zabrousila do melodičtějších rockových vod.
Překvapí tak skoro hitové pecky jako "Hombre" nebo "Údolí nářků" (se skvělým kytarovým partem), kde hraje prim důrazný refrén. Syrovost nahradil důraz na melodii, potemnělá atmosféra i svižné kytary na druhou stranu zůstaly. To však není případ písně "Mr. Dat", která se zbytku alba vymyká a vrací se se svým ryze thrash-metalovým pojetím ke kořenům TÖRR.
Nejvýraznější moment desky přichází až v její polovině se skladbou "Chceme ven". Black-rockový nádech si bere to nejlepší z TÖRR i tradičního rocku. Navíc je to jeden z případů, kdy kapele prospělo rozšíření o další kytaru. Radek Kroc je skvělý instrumentalista a na výsledku je to znát. Potěší i tvrdší kousek "In Nomine Ira", kde za mikrofonem Otu Hereše vystřídal basák Honza Bartoš. Hereš není zrovna vysokojakostní zpěvák a vokální prostřídání vyloženě potěšilo, zvlášť v tak dobré skladbě jakou "In Nomine Ira" je.
Stejně jako "Tempus Fugit" i "Black 'N' Roll" zavírá jediná balada desky. Oproti "Básníkům doby" je novinková píseň trochu fádnější, ale je to ve výsledku jediný hudební parametr, ve kterém aktuální nahrávka v porovnání s předchůdcem prohrává. V nehudebním souboji má "Black 'N' Roll" taky jeden neduh a tím je asi nejhorší přebal v historii skupiny. Jako celek je ale novinka povedeným předvánočním dárkem pro fanoušky legendární kapely a můžeme směle říct, že je na dobré cestě držet se na tuzemské rock-metalové špičce.
72.00%
62.50%
60.00%
Komentáře