Törr "Kladivo na čarodějnice" má v její diskografii výrazné místo. Je totiž návratem formace do předrevolučních dob a nabízí nově nahrané a drobně upravené klíčové demo s názvem "Witchhammer" (1987, snadno k dohledání na sítích), jeden ze stavebních kamenů raného domácího black metalu.
Rok 1993 znamenal výjimečný návrat pro kompletní trojici Ota Hereš, Vlasta Henych a Milan Háva (a tedy obnovu klasické sestavy; pro pořádek dodejme, že ve dvou skladbách doplněné o bubeníka Melmuse), zastihl je ve skvělé formě a "Kladivo na čarodějnice" je v jistém ohledu vyvrcholením první fáze jejich kariéry (přestože je vlastně návratem ještě před její začátek a muzikanti o počinu mluví jako o nultém albu). Je též na dlouhou dobu posledním projektem, kde pod značkou Törr působí oba otcové zakladatelé Hereš a Henych. Znovu společně hráli až po dalších deseti letech. Není divu, že původní deska má dnes kultovní status a je vyhledávaným sběratelským artiklem.
Törr byli vždy ve srovnání s kolegy uvedenými v perexu ti špinavější, obhroublejší. Mnohem více vycházejí ze dřevní podoby žánru, vlivy Venom nebo Bathory lze přehlédnout jen těžko. A předložený materiál si svou energii a naléhavost ponechává i po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku. Black metal v podání této bandy v sobě má mladické rebelství, nezbytné koketování se satanismem se tu děje v zásadě na rovině povrchní provokace (například "Válka s nebem", "Fuck, Fuck, Fuck").... číst dále
Törr "Kladivo na čarodějnice" má v její diskografii výrazné místo. Je totiž návratem formace do předrevolučních dob a nabízí nově nahrané a drobně upravené klíčové demo s názvem "Witchhammer" (1987, snadno k dohledání na sítích), jeden ze stavebních kamenů raného domácího black metalu.
Rok 1993 znamenal výjimečný návrat pro kompletní trojici Ota Hereš, Vlasta Henych a Milan Háva (a tedy obnovu klasické sestavy; pro pořádek dodejme, že ve dvou skladbách doplněné o bubeníka Melmuse), zastihl je ve skvělé formě a "Kladivo na čarodějnice" je v jistém ohledu vyvrcholením první fáze jejich kariéry (přestože je vlastně návratem ještě před její začátek a muzikanti o počinu mluví jako o nultém albu). Je též na dlouhou dobu posledním projektem, kde pod značkou Törr působí oba otcové zakladatelé Hereš a Henych. Znovu společně hráli až po dalších deseti letech. Není divu, že původní deska má dnes kultovní status a je vyhledávaným sběratelským artiklem.
Törr byli vždy ve srovnání s kolegy uvedenými v perexu ti špinavější, obhroublejší. Mnohem více vycházejí ze dřevní podoby žánru, vlivy Venom nebo Bathory lze přehlédnout jen těžko. A předložený materiál si svou energii a naléhavost ponechává i po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku. Black metal v podání této bandy v sobě má mladické rebelství, nezbytné koketování se satanismem se tu děje v zásadě na rovině povrchní provokace (například "Válka s nebem", "Fuck, Fuck, Fuck"). Přesto jsou tu skladby, jmenovitě třeba "Život a smrt", které jdou tematicky hlouběji nebo přinášejí svébytnou, jakkoliv s odstupem let trochu naivní, obrazivost - viz kusy jako "Kladivo na čarodějnice" či "Ďáblův dech".
Reedice uvedená při příležitosti třiceti let od původní emise se povedla ve vícero směrech: label Warner Music ji kromě CD vydal i na slušivém splatter vinylu (průsvitném s krvavými fleky), vnitřní obal navíc nabídne poměrně dost dobových fotek a vloženou repliku plakátu z roku 1987. Nahrávka rovněž prošla analogovým remasteringem. A ten je skutečně znatelný a výrazně posouvá dopředu dynamiku alba. Mizí neduhy, kdy spousta detailů zanikala v poněkud zavřeném a zbytečně nabasovaném mixu. To je dnes všechno pryč, výsledek zní krystalicky čistě - velké plus ke srozumitelnosti textů (například v úvodu i po letech vynikající písni "Život a smrt"), kytara i basa se konečně dočkaly svého vlastního prostoru, dynamika zvuku šla citelně vzhůru.
Törr jsou z výše uvedené trojice raně blackových skupin poslední, byť v obměněném složení a jen s Herešem, kteří stále aktivně hrají. "Kladivo na čarodějnice" je jedním z kamenů, který pomáhal tuto cestu dláždit. Výroční vydání se povedlo a muziku po letech prezentuje skutečně v podobě, jakou si zaslouží. Přece jen je to, v rámci žánru, klasický kousek.]]>
72.00%
85.00%
62.50%
60.00%
Komentáře