Tove Lo - Estrus

Tove Lo s albem, jehož vznik provázela značná rozpolcenost. Po tanečním EP "HEAT" s SG Lewisem chtěla znovu začít psát, jenže jí to nešlo. První pokusy z roku 2024 skončily ve slepé uličce a později přiznala, že místo toho, co skutečně potřebuje říct, začala příliš přemýšlet nad tím, jak ji budou ostatní vnímat. Teprve návrat do Švédska a spolupráce s dlouholetým parťákem Ludvigem Söderbergem ji z tvůrčího bloku postupně vytáhly.

Tenhle vnitřní boj se propsal i do textů novinky. Název "Estrus" označuje říji, a právě rozpor mezi tělem, rozumem a představou spořádaného dospělého života tvoří hlavní východisko nahrávky. Zpěvačka v textech přemítá o manželství, mateřství, sexu, vlastní impulzivitě i potřebě kontroly. Hned v úvodním minutovém intru "a lot of feelings, no solutions" přizná, že má spoustu pocitů, ale žádná řešení. Na konci k nim vlastně stále nedospěje, jen se o něco lépe smíří s tím, že je mít prostě nemusí.

V tomhle směru album funguje. Tove Lo nikdy nepatřila k interpretkám, které by se bály ukázat nehezkou stránku vlastní osobnosti, a ani tentokrát neuhlazuje hrany. Příjemně znějící "if I could I would" se vrací k její posedlosti kontrolou i někdejším problémům s příjmem potravy, výrazná "DNH" s nadhledem sleduje opilého a nadrženého kamaráda, o kterého se nakonec musí někdo postarat. Pobaví také "I'm the cake", v níž sama sebe označuje za narozeninový dort, který má její milý jednoduše "sníst". Na opačném konci stojí třeba repetitivní "idiot", jejíž úporně opakovaný motiv začne poměrně rychle působit až otravně.

Jasný hit typu "Habits (Stay High)" nebo "Talking Body" tentokrát kolekce nenabízí. To ovšem neznamená, že některé položky nemohou na Spotify časem nasbírat desítky milionů přehrání. Duet "des fleurs x stromae" s belgickým Stromaem se už krátce po vydání celého alba blíží k dvaceti milionům a díky neobvyklému tříčtvrtečnímu rytmu patří k těm zajímavějším momentům. Jenže právě při bližším pohledu na jednotlivé skladby narazíme na jeden z největších problémů celé nahrávky.

Tove Lo už druhou řadovku jede po vlastní ose pod značkou Pretty Swede Records, bez velkého labelu, protože chce rozhodovat sama o sobě a své hudbě. O to paradoxněji ale působí, že podlehla skoro bez odporu současné mánii zkracování popových písní. Většina z nich se nedostane ani ke třem minutám a často skončí právě ve chvíli, kdy by potřebovala ještě jednu sloku, bridge nebo nějaké výraznější vyvrcholení. U jednoduchého tanečního singlu či hitovky do rádií by to tolik nevadilo, pokud se ale zpěvačka zároveň snaží texty něco sdělit a rozebírá v nich poměrně komplikované emoce, začne taková úsečnost působit kontraproduktivně. Písničky se chtějí nadechnout - a vzápětí skončí.

Produkčně přitom "Estrus" rozhodně nezní špatně. Zpěvačka se vrací ke švédskému electropopu a nezávislé taneční hudbě, na kterých vyrůstala, a místy připomene, proč si za více než dekádu vybudovala mezi popovým mainstreamem a alternativnější elektronikou vlastní prostor. Jenže zatímco nejlepší desky její diskografie dokázaly spojit špínu, sex, melancholii i silné melodie v něco okamžitě rozpoznatelného, novinka místy jen velmi dobře reprodukuje svět, který už sama kdysi pomáhala vytvářet.

Rozpolcenost, s níž "Estrus" vznikala, tak z výsledku jde stále cítit. Tove Lo skladatelský blok sice nakonec překonala, natočila soudržnou a místy velmi příjemnou kolekci a ani po textové stránce nemá důvod se za ni stydět. Mezi její nejlepší záseky se ale její šestá řadovka bohužel nezařadí. Předchozí "Dirt Femme" skončilo v našem výročním žebříčku na patnáctém místě, u novinky bych si klidně tipnul, že se něco podobného určitě opakovat nebude.

Možná právě proto, že po dlouhém hledání pustila materiál ven o něco dřív, než musela. Ještě chvíli ho vysedět a nechat jednotlivé skladby pořádně dýchat by mu prospělo. Stejně jako ona sama ani deska nemusela mít všechno vyřešené. Ale mohla si dát víc času.]]>