Ty syčáci - Lišák je lišák

Druhý Vášův pesudooperní pokus vykazuje ve srovnání s dvojalbem SSSS... výrazný posun. Jednak se tu dále rozvíjí některé trendy načaté na předchozích deskách: Petr Zavadil a Tomáš Fröhlich se po interpretační i autorské stránce ještě víc emancipovali a Petru Vášovi už jsou zde rovnocennými partnery. S tím jde ruku v ruce mnohonásobně zbytnělý instrumentální doprovod na hony vzdálený skromným aranžím Máje v dubnu. Oba Vášovi spoluhráči dále rozšířili nástrojový park, využívají elektrické kytary, klávesy, nešetří různými efekty a ruchy, funkčně zapojují elektroniku. A do toho s noblesní drzostí zakomponovávají celé pasáže z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a Dvořákovy Rusalky nahrané někdy v 50. letech a, světe dive se, ono to tam docela zapadá.

Ke skutečnému opernímu tvaru má tohle syčáčí dílko ještě o něco blíž, než SSSS... Nejen zmíněnou bohatší hudební složkou, ale také rozčleněním na čtyři jednání dělená do jednotlivých výstupů i třeba stručným dějovým souhrnem v bookletu. Ten je tentokrát dvojnásob užitečným i zábavným pomocníkem při poslechu, čímž se už dostávám k libretu. I jeho způsob zpracování je hodně odlišný od dřívějších textů. Typické Vášovy slovní kotrmelce, novotvary a hříčky jsou jen jedním a ani ne převažujícím tvůrčím postupem. Velkou měrou jsou využívané citace z nejrůznějších (ale opravdu nejrůznějších) literárních zdrojů. Z poznámek k textu může zvídavý posluchač vyčíst, že ta která pasáž je doslovným úryvkem (často jde o sled odborných termínů, zkratek nebo chemických vzorců) z knihy o hlasech ptáků nebo mysliveckých zvycích, Kámasútry, novinových článků, logopedické příručky, studentských skript atd. Zkrátka postmoderna jako vyšitá. Bez bookletu v ruce většinou ani nejde rozeznat co je citát a co už autorský text.

Děj pojednává ve stručnosti o pádu a zmoudření jednoho poněkud buranského myslivce a ekologického ignoranta Poseda (jeho part "zpívá" Petr Zavadil) jehož protihráčem a posléze průvodcem a převychovatelem je Lišák v podání Petra Váši. Další role ztvárňuje množství hostů, především vokalistek (výrazné jsou party Ryšek dohlížejících na Posedův přerod v podsvětí a liščím ráji). Lišák je lišák je v podtitulu označený jako ekopsychologická opera, ale na jiném místě se uvádí, že jeho "hlavním hrdinou je jazyk, zdaleka ne jen ten český". A to nezbývá než podepsat, protože jakkoli je příběh zábavný i nenásilně angažovaný, ničím neomezované jazykové vylomeniny jsou tím, co na nás útočí neustále a ze všech stran.

Tahle liščí odyssea je podstatně propracovanější i aranžérsky atraktivnější než její předchůdce. Jenže i ona zkrátka oplývá tou pravou operní stopáží na jakou dnešní (nebo aspoň to moje) konzumentské ucho už asi není stavěné. Není to zřejmě zrovna férová výtka, ale stejně jako u SSSS... je souvislý poslech za plné pozornosti nad moje síly. Ale docela bych byl zvědavý na jevištní zpracování.