XIII. století se postarala o jeden z nejvýraznějších stylových přerodů, které na české hudební scéně najdeme. Bratři Petr a Pavel Štěpánovi z Jihlavy se totiž do rockové hudby stačili zapsat už dříve, pod hlavičkou punkových HNF, respektive Hrdinů nové fronty, skupiny, na kterou se v punkových kruzích přísahá dodnes. Už jejich poslední počin, demo "Nová drákulománia", naznačil směřování muzikantů do poněkud odlišných stylových vod.
Hrdinové v roce 1988 "z důvodu uměleckého vyčerpání punkové formy" skončili, v prvním svobodném roce pak vzniká XIII. století, které debutuje v roce 1992 právě albem "Amulet". Stylový přerod to byl velký, ale jak jsme zmínili výše, poměrně logický. Už tím, že gothic rock na západě navazoval na post-punk.
Debut nové formace si pod svá křídla vzalo tehdy agilní vydavatelství Monitor a ona se této příležitosti chytla s plnou vervou. Měla v rukou jeden podstatný trumf: texty v češtině, v níž se lze lépe ponořit do temně snového světa, který je s tímto stylem pevně spjatý. To, co už dnes působí jako žánrová klišé - soumrak, mlha, samota, úzkost, masky, stíny a řada dalších motivů - bylo v době vzniku desky "Amulet" pro českou hudbu objevné a pro stylové pojetí zakladatelské. Jistě, jsou to témata přejímaná ze zahraničních vzorů, ale v češtině zněla prvně. O to více zamrzí, že v bookletu výroční edice vedle fotek členů sestavy nezbylo místo právě na texty.
Na "Amuletu" je znát, že jej... číst dále
XIII. století se postarala o jeden z nejvýraznějších stylových přerodů, které na české hudební scéně najdeme. Bratři Petr a Pavel Štěpánovi z Jihlavy se totiž do rockové hudby stačili zapsat už dříve, pod hlavičkou punkových HNF, respektive Hrdinů nové fronty, skupiny, na kterou se v punkových kruzích přísahá dodnes. Už jejich poslední počin, demo "Nová drákulománia", naznačil směřování muzikantů do poněkud odlišných stylových vod.
Hrdinové v roce 1988 "z důvodu uměleckého vyčerpání punkové formy" skončili, v prvním svobodném roce pak vzniká XIII. století, které debutuje v roce 1992 právě albem "Amulet". Stylový přerod to byl velký, ale jak jsme zmínili výše, poměrně logický. Už tím, že gothic rock na západě navazoval na post-punk.
Debut nové formace si pod svá křídla vzalo tehdy agilní vydavatelství Monitor a ona se této příležitosti chytla s plnou vervou. Měla v rukou jeden podstatný trumf: texty v češtině, v níž se lze lépe ponořit do temně snového světa, který je s tímto stylem pevně spjatý. To, co už dnes působí jako žánrová klišé - soumrak, mlha, samota, úzkost, masky, stíny a řada dalších motivů - bylo v době vzniku desky "Amulet" pro českou hudbu objevné a pro stylové pojetí zakladatelské. Jistě, jsou to témata přejímaná ze zahraničních vzorů, ale v češtině zněla prvně. O to více zamrzí, že v bookletu výroční edice vedle fotek členů sestavy nezbylo místo právě na texty.
Na "Amuletu" je znát, že jej stvořili pod hlavičkou XIII. století sice debutující muzikanti, ale v hudebním světě už zkušené a hlavně autorsky zdatné osobnosti s jasnou vizí. Původních deset skladeb působí i po letech jako nesmírně sevřený celek, který v podstatě nemá slabších míst. Silným riffem nesený song "Tělo na kříži", "Justina", která dává svou melodikou a frázováním textu vzpomenout na rané, rovněž gotikou ovlivněné jesenické Priessnitz, hutná "Demoniac", intenzivní hitovka "Růže a kříž"… Ani při náhodném výběru se tu v podstatě nedá sáhnout vedle.
Na konci 80. a začátku 90. let gothic rock pěkně odsýpal kupředu na rovném beatu bicích a hutné base, temnou masu zvuku čeřily mnohdy repetitivní kytarové vyhrávky. Takhle nějak zněli Sisters of Mercy i Fields of Nephilim a tady má kořeny i sound XIII. století. Divoké punkové základy ustoupily zvukově vybroušené nahrávce, která si ponechává typickou gotickou zamlženost, přesto dává dostatek prostoru detailům.
A zároveň se nejedná o suché kopírování vzorů. Bratři Štěpánovi & spol. do tohohle lektvaru tu a tam míchají hardrockové riffy ("Transilvania"), melodie mají mnohdy popové kvality a ozdobou kompletu je již zmíněná balada "Růže a kříž", která nezapře své středověké inspirace. Pro nové vydání bylo album "mírně zvukově remasterováno", jak zazní v úvodním slově v bookletu, není to však na úkor typického zvuku.
Deset položek původní kolekce je doplněno o čtyři extra písně. Jedná se o skladby "Jerusalem" a "Kainovo znamení", které jsou k dispozici vždy ve dvou verzích - jako živák z roku 1992 a jako nové nahrávky. Na původní sbírku se z důvodu omezené časové dotace vinylu nevešly, nyní příběh "Amuletu" dokreslují. V obou případech se jedná o výrazné kusy, které by bývaly celku nijak neublížily.
"Amulet" zní i po třiceti letech velmi svěže a v tomto ohledu prakticky nezestárnul. Naopak, na české scéně začíná vystupovat fakt, že se jedná o "nadčasovou klasiku", jakkoliv se tímto označením pouštím na tenký led klišé. Na druhou stranu, skoro si říkám, že by si takto zásadní počin zasloužil přece jen o něco výpravnější edici. V součtu je to plný počet za album samotné a 7 bodů za poněkud promarněnou příležitost podoby samotného vydání.]]>
Komentáře