Zaz - Isa

První singl "Imagine" sice zněl jako typicky rozjasněná hitovka od Zaz plná živelnosti a radosti, v kontextu celé kolekce je to ale ojedinělý kousek. Zatímco na minulé řadovce "Effet Miroir" z roku 2018 vsadila umělkyně z Tours na co největší rozmanitost, tentokrát na to jde přesně opačně a spoléhá na jednotnou náladu a sevřenost celku.

Jde o album, které ji skutečně přibližuje k označení šansoniérka, jež jí mnozí přisuzují už od eponymního debutu z roku 2010. Ve spolupráci s nizozemským producentem a pianistou Reynem, kterého sama tituluje jako básníka, dala dohromady svůj dosud nejintimnější materiál. To ostatně naznačuje už název "Isa", odkazující k jejímu civilnímu jménu Isabelle.

"Zaz musela zemřít, aby vznikla tato deska," prohlásila autorka s lehkou nadsázkou. Svoje tvrzení dokládá tím, že se ve třináctce nových písniček obklopuje hlavně vřelými zvuky klavíru, akustické kytary, smyčců a decentními údery perkusních nástrojů.

Těžko se hledají vrcholy alba. Mohl by k nim patřit snad úvodní, nadějí opředený song "Les jours heureux" nebo jímavé balady jako "Á perte de rue", "Comme tu voudras" či "Le chant des grives". Po vyslechnutí celé nahrávky však lze konstatovat, že spíše než o zřetelně vyčnívající jednotlivosti šlo tvůrcům opravdu hlavně o určitou vyprofilovanost a o uvěřitelnost niterných výpovědí.

Výjimkou potvrzující toto pravidlo se vedle zmíněného prvního singlu stává také "Le jardin des larmes", spolupráce s Tillem Lindemannem z Rammstein. Skladba, jejíž název je možné přeložit jako "Zahrada slz", upoutá nejen tím, že se v ní mísí francouzština s němčinou, ale také svým pojetím někde na hranici mezi melodramatičností a obskurností. Světe, div se, i tento nečekaný úkrok nakonec funguje.

Zaz loni oslavila čtyřicáté narozeniny a je přirozené, že se její umělecký svět vyvíjí. Na albu "Isa" už nevystupuje jako poťouchlá rošťačka, která si získala srdce fanoušků svou nestrojenou spontánností v hitech "Je veux" nebo "On Ira". Zní o něco vážněji, něžněji a často i smutněji. Ne každého z jejích posluchačů tento posun potěší, v její diskografii však znamená důležitý krok směrem k nalezení nové tvůrčí identity.