Acid Row - Afterglow

"Afterglow" je teprve druhou dlouhohrající položkou jejich diskografie a zároveň to rozhodně není nahrávka tradiční. Dost často totiž zachycuje a konzervuje stávající stav Acid Row a v podstatě jim otevírá dveře do nového cyklu, který vede od desky ke koncertům a zase zpět do studia. Tady je to však trochu jinak. Tohle dílo éru nezačíná, ale ukončuje. Je totiž, jak ostatně název napovídá, dosvitem, posledním zábleskem éry minulé a z větší části vzniklo v úplně jiné sestavě, než v jaké bylo nakonec v Kasárnách Karlín pokřtěno. Jak ovšem právě křest ukázal, čerstvý materiál dává dost prostoru k dalšímu tvůrčímu uchopení.

Na půlhodinovou stopáž se muzikantům vešlo pouhých pět skladeb, pod čtyři minuty se však jde jen v jednom případě. Acid Row na novince budují mocné zvukové monumenty, které se nepokrytě inspirují v dobách, kdy se psychedelie míchala s čím dál tím temnějším hard rockem a okultní příběhy se halily do neonových barviček všemožnými látkami prosyceného podvědomí.

Album se trochu nešťastně rozpadá na dvě části. První trojice skladeb (první strana na vinylu) totiž jasně směřuje k finále v podobě dvojice opusů "Hot Rod Super Soul" a "No Church On Sunday". S druhou částí totiž "Afterglow" najednou rozkvete a na povrch víc vyplyne nosný sabbathovský vibe.

Acid Row tu ve vláčných pasážích chytře budují drama s téměř filmovou atmosféru (a to i přímo samplem z jakéhosi béčkového hororu), načež nečekaně šlápnou do pedálů, zdrtí posluchače nátlakovým svižným riffem obřích rozměrů a vše završí nečekaně zasněným kusem. Na tohle dvojité finále se vyplatí počkat, byť vedle něj působí první tři položky tracklistu jako solidní, ale trochu chudí příbuzní.

"Afterglow" působí lehce nevyváženě. První polovina trochu prošumí a přivodí jen drobné pokyvování hlavou, druhá naopak uhrane a je to na pořádný headbanging. Je tu jasně znát, že onen retro-psychedelický hard rock pánům z Acid Row sluší. Zdatně zvládají skládat poctu svým vzorům, ale zároveň i zůstat sví.