Bloc Party zněli, jako kdyby někdo vzal indie rock a smazal všechny jeho hranice. Energická a trochu nervózní hudba k anglické formaci přivedla spoustu nadšenců a songy jako "Banquet" nebo "Helicopter" tehdy hrály snad všude.
Posuňme se ale o jednadvacet let dopředu k desce "Anatomy of a Brief Romance". Hned na úvod je třeba zmínit, že titul působí spíše jako počin Keleho Okerekeho než celé kapely. Po bolestivém rozchodu přichází nové zamilování, euforie, pochybnosti, rozpadající se důvěra, vztek, zármutek a nakonec snaha dát se dohromady. Celý příběh plyne chronologicky napříč čtrnácti skladbami, takže album funguje téměř jako hudební memoáry. Začíná zlomeným srdcem a na stejném místě také končí. Jen člověk, který tím vším prošel, už nezůstává úplně stejný.
Na rozdíl od dřívějších nahrávek, na nichž lídr čtveřice často nechával významy schované mezi řádky, tady metafory vyhodil z okna. "Anatomy of a Brief Romance" působí místy až nepříjemně konkrétně. Nabízí vzpomínky, drobné osobní detaily, intimitu, ironii i momenty, kdy se vypravěč vůbec nesnaží zachovat si důstojnost. Právě v tom spočívá jedna z největších předností desky. Okereke nepíše o zlomeném srdci jako o elegantním literárním konceptu, ale naprosto ho obnažuje.
Po hudební stránce se kvartet snaží navázat na své postpunkové a indierockové kořeny. Kytary znovu sekají, rytmika vytváří napětí a aranže působí neklidně. Jenže formace za uplynulé roky... číst dále
Bloc Party zněli, jako kdyby někdo vzal indie rock a smazal všechny jeho hranice. Energická a trochu nervózní hudba k anglické formaci přivedla spoustu nadšenců a songy jako "Banquet" nebo "Helicopter" tehdy hrály snad všude.
Posuňme se ale o jednadvacet let dopředu k desce "Anatomy of a Brief Romance". Hned na úvod je třeba zmínit, že titul působí spíše jako počin Keleho Okerekeho než celé kapely. Po bolestivém rozchodu přichází nové zamilování, euforie, pochybnosti, rozpadající se důvěra, vztek, zármutek a nakonec snaha dát se dohromady. Celý příběh plyne chronologicky napříč čtrnácti skladbami, takže album funguje téměř jako hudební memoáry. Začíná zlomeným srdcem a na stejném místě také končí. Jen člověk, který tím vším prošel, už nezůstává úplně stejný.
Na rozdíl od dřívějších nahrávek, na nichž lídr čtveřice často nechával významy schované mezi řádky, tady metafory vyhodil z okna. "Anatomy of a Brief Romance" působí místy až nepříjemně konkrétně. Nabízí vzpomínky, drobné osobní detaily, intimitu, ironii i momenty, kdy se vypravěč vůbec nesnaží zachovat si důstojnost. Právě v tom spočívá jedna z největších předností desky. Okereke nepíše o zlomeném srdci jako o elegantním literárním konceptu, ale naprosto ho obnažuje.
Po hudební stránce se kvartet snaží navázat na své postpunkové a indierockové kořeny. Kytary znovu sekají, rytmika vytváří napětí a aranže působí neklidně. Jenže formace za uplynulé roky prošla vývojem, který nelze jednoduše vzít zpět. Nový počin působí promyšleněji, uhlazeněji, místy výrazně syntetičtěji a zkrátka méně punkově.
Otvírák "22.01.22" přináší intimní vzpomínku na den, kdy Okereke potkal člověka, do kterého se zamiloval. Zdrženlivý beat a emotivní rytmika připomínají otevření starého deníku, takže název odkazující na konkrétní datum dává dokonalý smysl. Následující "Coming On Strong" pustí do příběhu více kytar a napětí, zatímco "Lagoon Blue" představuje první velký vrchol. Tahle balada patří k emocionálním středobodům celé nahrávky. Po ní přichází popově laděná "Muscleworks", "Clark Kent" otevírá otázky, které ve vztahu otevírat nechcete.
Ne všechno ale funguje přesvědčivě. Některé texty sklouzávají k jednomu velkému klišé a závěrečná část nahrávky se až příliš utápí ve smutku. Právě tady se ovšem těžko rozhoduje, zda jde o chybu, nebo o záměr. Když totiž píšete desku o rozpadu vztahu z bezprostřední perspektivy, nemůže všechno působit elegantně, dokonale strukturovaně a emocionálně vyrovnaně. Protože přesně takový rozchod bývá. Jednou se zavřete do sebe, další minutu chcete rozmlátit všechen nábytek, o dvě hodiny později máte chuť se ožrat a vyspat se s prvním člověkem, na kterého narazíte.
Závěrečná "Eulogy" celý příběh uzavírá do kruhu. Zatímco "22.01.22" zachycovala začátek zamilovanosti, poslední track přináší přijetí a rozloučení. Žádné triumfální vítězství nad minulostí, spíš tiché konstatování, že některé věci prostě skončí. A že člověk může pokračovat dál, aniž by musel předstírat, že to nebolelo.
"Anatomy of a Brief Romance" nakonec není deskou o epickém návratu. Mnohem víc vypovídá o tom, co se stane, když přestanete utíkat před vlastní minulostí a dovolíte si ji skutečně prožít. Bloc Party se tu nevracejí k debutu, místo toho přicházejí s nahrávkou dospělejší, osobnější a možná právě proto místy méně bezprostřední. Zachycuje vztah, který začal euforií a skončil bolestí, zároveň ale připomíná, že jeho konec nemusí znamenat definitivní tečku za životem.]]>
65.00%
60.00%
Komentáře