Znouzectnost - Beat simplicitas

Znouzectnost vznikla v roce 1986 a o rok později vydala svou první (demo) nahrávku "Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost". Plnohodnotným počinem se však staly až v roce 1990 "Odrhovačky a baladajky". Úspěch znouze na sebe nenechal dlouho čekat a pánové (a tehdy i dámy) začali vydávat pravidelně nové a nové desky, jejichž kvalita byla vždy na vysoké úrovni. Znouzectnost si za tu dobu vybudovala na tuzemské scéně neuvěřitelnou pozici. Ačkoliv se v jejich případě nedá moc mluvit o pravém punku, je jim přisouzen a prezentují se i na žánrových festivalech, kdy na texty o trpaslících, dámské zelenině, hasičích či různých pohádkových motivech pogují skuteční punkáči s číry a pivem v ruce. Pro nezasvěceného věc více než bizarní. Kdo však tohle, aktuálně pouze trio, zná, už se asi nediví.

Ačkoliv o málokterém albu jejich diskografie se dá říct, že by bylo skutečně slabé, přece jen byla poslední řadovka "Heavy Model aneb Srdce pro Anubise" skutečně výborná a má šanci aspirovat na jejich nejlepší počin. Kapela na nich nabídla vyzrálé a hitové skladby jako "Pro císaře slávu", "Srdce pro Anubise" či "Valíme hroudy". O to těžší to novinka má. Tentokrát je i nezvykle krátká stopáž s pouhými třiceti osmi minutami.

Na novince "Beat Simplicitas" se skupina prezentuje tím, co ji dělá zajímavou a oblíbenou těch několik dekád existence. Jednoduchými, ale údernými texty, melodickými refrény i hitovými ambicemi jednotlivých skladeb. Pravda, někdy to zavání už trochu sebevykrádáním ("Jedeme v autě"), ale většinou opět uhodili hřebík na hlavičku. Koncertní jistotou bude pravděpodobně úvodní skočná "Čech Orba" a zřejmě i "Kovboj jménem Dan". Nejen rychlé písně, ale i balady jsou silnou stránkou téhle formace. K těm nejlepším, které skupina napsala, patří i závěrečná "Avignon" s krásným poetickým textem. Dobře jí sekunduje i neméně povedený "Šroubek" či mrazivé "Jericho".

Znouzectnost aktuálně opustili dva více či méně stálí členové Romana Kohoutová (zpěv a saxofon) a Michal Röhrich (kytara). Skupina se tedy opět po čase ocitla ve třech a i přes nesporné kvality obou muzikantů a míře jejich přínosu to kapelu nijak významně nezasáhlo a desku nahrála tradičně dobrou. Minulému "Heavy Modelu..." se sice asi nevyrovná, ale to může být i věcí názoru. Novince bych snad jen vytkl dvě až tři slabší skladby, jinak jde o velmi vyrovnaný počin s ryze tradičním zvukem znouze. Snad jen to čekání nemuselo být tak dlouhé.