Žlutý pes - Yellow Dog (vinylová reedice 2025)

Žlutého psa - jako nultou společnou kolekci můžeme jistě považovat exportní desku "Rockin’ The Blues", kde se Ondřej Hejma potkal s pozdějšími psími oporami Petrem Roškaňukem, Janem Martinkem, Františkem Kotvou a Jiřím Veselým - mělo totiž štěstí. Nabídlo dva hity, které dobře zrcadlily svobodomyslná devadesátá léta, ale také jistou nostalgii po hudbou prosyceném rebelantském mládí. Byla by nicméně škoda nahrávku "Yellow Dog" redukovat pouze na tyto dvě písně.

Mám samozřejmě na mysli dvojici "Sametová" a "Náruživá". Ta první vznikla už v hlubokých osmdesátých letech a dosti nadčasově shrnula vývoj bigbítu v českých zemích i jeho potýkání se s přihlouplými strážci dobově pokřivené morálky. Jakási idealistická nostalgie vložená do textu s odstupem tří dekád jako by nabývala na výraznosti, přesto hlavně jde o textově i hudebně výraznou skladbu, v níž ještě navíc hostuje polovina Lucie, konkrétně David Koller a Robert Kodym.

Druhá z dvojice, hravá romance "Náruživá", v zásadě odráží pravý opak, dobu, kdy se "život užívá tak, jak to umí a jak se jí to líbí". V obou případech máme tu čest s pečlivě vysoustruženými hity - byť zrovna "Sametové", jak Ondřej Hejma vzpomínal v textu Honzy Dědka, kapela zrovna nevěřila a na demo pro vydavatelství ji dala až na poslední místo -, které nakonec zajistily desce "Yellow Dog" úspěch.

Skoro se chce napsat, že se zbývajících devět písní jenom veze. Není to ale pravda, pozornost si rozhodně zaslouží - a navíc u nich tolik nehrozí jisté opotřebování materiálu, které s sebou status notoricky známého hitu trochu nese. A může to být právě čerstvé vinylové vydání s omezenou možností přeskakování, jež je takříkajíc vrátí do oběhu.

Ve výborném "Skoro blues" si Hejma skvěle poradil s originálním textem "Just Like Tom Thumb's Blues" Boba Dylana a výsledek by měl být mezi českými covery kudrnatého barda s kytarou přece jen zmiňován častěji. Neméně dobře funguje už tentokrát úplné blues "Pearl Street Suprise", která velmi přesně trefuje atmosféru noční ulice v pochybné čtvrti a ještě nabídne parádní kytarové sólo Jana Martinka, tehdy v kapele Žlutý pes pouze hostujícího.

Textově přesný obraz blue life, mizerného, depresivního jedince věčně fackovaného životem nabízí song "Všechno je na nic". Nabízí působivý výčet všeho, co vypravěče v životě tíží: " Těžká doba a probdělá noc, prasklá struna a rozbitej nos / poslední šance a zlomená hůl, línej slouha a špinavej stůl / prázdná hlava a dutá kost / všechno je na nic a nic není dost" a dodává mu svižnou, ale zároveň temnou kytarovou fazónu.

Samotný vinyl je, jak Ondřej Hejma uvádí v dovedně ukryté sleeve note k novému vydání (hledejte QR kód na obalu), pro kapelu splněným snem. Album chvályhodně dostalo nový remastering, o který se postaral kytarista s odborník na vintage kytary Lukáš Martinek ve Studiu Svárov. Podtrhl dynamiku, dal více prostoru detailům (piano, kytarové vyhrávky), zároveň ale nahrávky nijak nemodernizoval.

Žlutý pes hraje jižanský rock po svém a charakteristický zvuk, odposlechnutý od klasiků formátu Lynyrd Skynyrd nebo The Marshall Tucker Band, přirozeně napojuje na domácí realitu. A ona svoboda, v téhle hudbě esenciálně obsažená, našla v devadesátých letech přirozenou ozvěnu. Přesto "Yellow Dog" funguje v zásadě nadčasově, doba vzniku na nahrávce nechala jen skutečně lehký prachový poprašek.]]>