Where Do We Go When the Silence Comes

Ne každá deska potřebuje posluchačem zatřást, některé si k němu prostě jen tiše přisednou a pomalu ho vtáhnou svou atmosférou. Přesně tak působí druhé album Alžběty Ferencové, které vznikalo pět let a na ploše pouhých sedmadvaceti minut nabízí osm skladeb. Sama autorka přiznala, že se materiálu nejprve snažila vnutit jednotný vibe, než pochopila, že ani život není takhle hezky poskládaný.

Poklidná nálada nahrávky, které nechybí ani téměř hymnické melodie jako třeba ta v titulním songu, totiž neznamená jednotvárnost. Intimní indie pop se tu potkává s alternativním r'n'b i lehkými afrobeatovými doteky, nikdy však nic netrčí ani se násilně nepere o pozornost.

Zea nikam nespěchá a její hlubší, lehce zastřený hlas dostává přesně tolik prostoru, kolik potřebuje. Zpívá nejen technicky skvěle, ale hlavně rozeznatelně už po několika slabikách. Právě její vokál drží celou kolekci pohromadě mnohem spolehlivěji než nějaká žánrová škatulka.

Občas se sice kolekce ve své uhlazené, téměř konejšivé atmosféře rozpustí až příliš a některé písně si o pozornost řeknou teprve po několika posleších. Jenže závěrečná nádhera "You Are Me" všechny případné pochybnosti smaže. Markéta Irglová nepřichází jako host pro efekt - její křehký vokál se s temnější barvou hlasu Zey překrásně doplňuje a obě zpěvačky nahrávku uzavřou skutečnou perlou. Takhle zní klid, který není prázdný, ale plný emocí.

]]>