April Weeps - Cataclastic

Zároveň je ale nezbytné poznamenat, že rovněž jejich předchozí nahrávky, tedy "Outer Calm, Pain Within" (2014) a "Comma" (2018), byly a stále jsou hodné pozornosti. Stojí rozhodně za to sledovat, jak skupina postupně směřuje od poněkud odvozeného gothic-metalového zvuku a ohledávání hudebního terénu k vlastní tváři, která se naplno zhmotnila právě na letošní nahrávce "Cataclastic".

Osmičku skladeb propojuje koncept o dvou vrstvách. V prvé řadě je to lyrický obraz (spíše než příběh v klasickém narativním slova smyslu) člověka, kterého ubíjí společnost, její představy o tom, jak by se měl dotyčný chovat, a často nereálná očekávání.

Tou druhou vrstvou je pak vazba na geomorfologické jevy, které se, ať už přímo jako název ("Ruptures") či děj jimi inspirovaný ("Crossing The Waves") otiskly do titulů songů. Jejich obsah v některých ohledech předjímá zároveň dění, které se v podstatě odehrává jen v rychlých myšlenkách, a zakotvuje ho do neměnné geologické pomalosti.

"Cataclastic" je po většinu své třičtvrtěhodinové stopáže dialogem mezi racionálnem, které se snaží dostát představ společnosti, a duší, jež vzdoruje. První hlas je ženský, druhý dostal temné kontury hrubého, ale přesto melodického a hlavně srozumitelného growlu. Koncept je tu funkční, role jsou v tomto ohledu jasně dané, plně využívající síly obou vokalistů. Téma desky drží jednotnou linii, neodbočujeme, a jakkoliv se pohybujeme ve vnitřním abstraktním světě náznaků, sdělení je jasné a vyústění nepříliš optimistické.

Hudební základ vycházející ze zmíněného gothic-metalu tu April Weeps výrazně přetvářejí do moderně metalové formy s rozlámanými riffy, která se nebojí zapojení doomových prvků, prog-metalových tendencí ani elektroniky, která tu zvuk místy breakcorově trhá, onde přidává další vrstvu atmosféry či mírně středověké melodiky ("Fundamental Ingressions").

Ačkoliv se na albu potkává spousta vlivů a hudebních barev, výsledek se nikterak nerozpadá. Tohle je očividně nahrávka, která vznikla se záměrem, že se bude poslouchat jako celek. Žádná ze skladeb z ní vyloženě singlově nevystupuje a neodvádí pozornost od dalších kompozic. Výsledek drží jako ona pomyslná skála, což je v kontextu díla velice příhodné. Navíc "Cataclastic" boduje stopáží, jež poskytuje dost prostoru pro rozvinutí tématu, zároveň ale neskýtá místo pro vatu.

Chválu zaslouží i vynikající technická stránka. Zvuk je sytý, metalově hutný, ale zároveň neztrácí na plastičnosti. Každý nástroj a vokál mají svoje místo, vzájemně se netlučou a mix umí v tu správnou chvíli udělat prostor tomu podstatnému, co má být zdůrazněno. Jen bych se možná obešel od pozvolných nájezdů písní.

Soustředěnou pílí se dají zvládnout velké věci. Na "Cataclastic" je pečlivé odměřování všech ingrediencí docela znát. Nelehkou vizi se skupině April Weeps podařilo zhmotnit do nadmíru působivého celku, který směřuje i mimo středoevropské kluby a festivaly. Ostatně, na Wackenu už tito muzikanti pár let nazpět hráli.