Barry Adamson - I Will Set You Free

I Will Set You Free je v tvorbě Barryho Adamsona výjimečným, ale logicky zapadajícím článkem. Všechno, co si vyzkoušel na dřívějších albech, se objevuje i tady – experimenty, ambice, paradoxy i pochybnosti. Rozdíl je v tom, že nová kolekce je suverénně hitová, bez skrupulí útočí na první signální. Singl Destination je až „iggyovského“ charakteru, ostatně albová novinka je asi největší rock’n’roll, který kdy Adamson natočil. Zároveň ale obsahuje elementy, které k němu jednoznačně patří, jazzový pianový kontrapunkt právě v Destination je charakteristický… A tak je to na celé desce. Chytlavě nabuzené skladby stojí na brilantně vypointovaných momentech, které jsou původně experimentální, ale v Adamsonově podání působí svěže, přirozeně a upřímně. Snad každá z jedenácti skladeb by se dala detailně rozebrat, ale pozoruhodnější je pozorovat a zkoumat, kolik si toho přetvořil k obrazu svému a do kolika notoricky známých postupů a efektů dokázal vetknout svůj podpis. Nové album zní jako mix Iggyho Popa, Slye Stonea a Jimiho Hendrixe, mimoňská, kulervoucí smršť. Jazz, soul, garage, psychedelic, lounge, noir – všechno jedno. Mezi tímto žánrovým chaosem si luská prsty a vrtí se do rytmu.

Adamson je mistr v budování atmosféry. Jeho hudbu si vybral i samotný David Lynch, jeho remixy jsou rovněž pověstné. Přesto je překvapivé, jak je nové album sugestivní a blízké. Adamson míval s přístupností svých alb problémy, přes kacířskou otevřenost v textech se mu nikdy úplně nepodařilo vpustit posluchače do svého světa, léta pěstovaná sebekontrola a křehkost s tím má jistě co dočinění. I Will Set You Free je ale narozdíl od starších alb otevřenou knihou, i když ponuré osobní momenty nechybí: například skladby Black Holes in My Brain nebo The Sun and the Sea (z níž vzešel titul kolekce) jsou jasně biografické. Nové album znamená razantní průlom za zrcadlo, Adamson se za nic neschovává, naopak s publikem povážlivě koketuje a přirozeně se baví. Také je možná i jeho osobní výhrou – letos uplyne třicet čtyři let od prvního alba, na kterém se podílel –, konečně to vypadá, že svoje démony zkrotil, jak naznačuje závěrečná Stand In. Osvobozující optimistická hymna je to poslední, co by se dříve od Barryho Adamsona dalo čekat…

Rozevřená náruč byla na zmíněném koncertě asi nejčastější pózou Barryho Adamsona, tehdy byl ve výtečném rozmaru – a na albu I Will Set You Free je to velmi podobné. Opulentní královská hostina, která se nepodává každý den a na kterou nebyl v minulosti zván každý. Barry má přirozenou autoritu a samozřejmý majestát, nyní se konečně přestal pitvořit a skrývat mezi stíny. Na krále noir dopadlo slunce.

(Vyšlo ve Full Moonu #21.)