Barry Adamson - Know Where To Run

Svět Barryho Adamsona je podivné místo plné temných zákoutí, ponurých stínů a postižených existencí. Nejasné kontury vyžadují pozornost a atakují hranice imaginace, nic není takové, jak se na první pohled zdá, a v mnoha ohledech záleží na tom, jak velkou dávku představivosti jsme ochotni investovat. V recenzích na Adamsonova alba se často objevuje jméno Davida Lynche a skutečně, tihle dva si u zatraceně dobrého kafe v zapadlém motorestu u Ztracené dálnice velmi dobře rozuměli.

Po téměř třech dekádách se Barry Adamson vrátil do náruče The Bad Seeds a právě dojmy z dlouhého amerického turné, které s Nickem Cavem absolvoval, stojí za jeho novým albem Know Where to Run. Při poslechu snadno vyvstávají obrazy nekonečných autostrád, nepřátelsky působících měst s přeplněnými slumy a opuštěnými nezaplacenými vilami, nonstop barů s unavenou obsluhou a zašlými diskotékovými koulemi či opuštěných hotelových pokojů s pochybnou kvalitou služeb. Bůh ví, kam tahle cesta vede, nálady se mění stejně jako prostředí a v podivuhodném kaleidoskopu převládají nepříjemné barvy a pokřivené obrazce, rámované několika dojemnými momenty.

Shluky noir jazzových motivů, vládnoucí postpunková baskytara a hutné funkové motivy doplňují kaskády smyčců, zatímco se přímočaře rocková instrumentace předešlé desky I Will Set You Free propadá do nicoty. Tíživou náladu alespoň částečně vyrovnává několik náhodných slunečních paprsků, které problesknou v soulových baladách naučených od jiného Barryho, Whitea. Know Where to Run evokuje vzrušující noční bloudění po prázdných hotelových chodbách za svitu problikávajícího nouzového osvětlení. Za dveřmi cizích pokojů se děje mnoho utajených a podivných věcí, otáčíme se za každým zvukem a marně bojujeme s touhou nenahlédnout. Uniknout představám se nedaří, blíží se ráno a spolu s Davidem Lynchem čekáme na drozdy. Ovšem jen pokud se opravdu chceme probudit.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.