Blink-182 - California

Není všechno punk rock, co se ksichtí. Tenkrát v Americe, divoké devadesátky, sluncem zalitá Kalifornie. Zatímco v Seattlu a přilehlém okolí balí děti své chmury do flanelu a syrové riffáže, o nějaký ten kilometr jižněji se na skejtech prohánějí hoši s natupírovanými číry a do skoku jim řeže trojlístek Green Day, The Offspring a Blink-182. Krásná doba, bezstarostná, plná hitů napsaných s prstem v nose. Jenže každá pohádka jednou končí. Green Day našli strop s (anti)politickou deskou American Idiot, The Offspring ještě o dost dřív s deziluzivní Americanou. Blink-182 dosáhli vrcholu na přelomu tisíciletí s alby Enema of the State a Take Off Your Pants and Jacket. Po páté řadovce, na níž si v tracku All of This zahostoval samotný Robert Smith, přišla osmiletá pauza přerušená až nahrávkou Neighborhoods, která však kýžený restart nepřinesla. Namísto toho kapelu postihla ponorka a blbá nálada. Tom DeLonge soustředil pozornost na spacerockovou superskupinu Angels & Airwaves, místo nápadů si někdejší spoluhráči začali přes právníky vyměňovat obsílky. Pro přetrvávající rozpory byl DeLonge nakonec odejit, pozůstalí Mark Hoppus s Travisem Barkerem však stůj co stůj bazírovali na sedmé studiovce, pročež se postu kytary na jejich popud zhostil Matt Skiba ze žánrově spřízněných Alkaline Trio. Snahu staronové trojčlence upřít nelze, deska je nabitá energickými riffy i zpěvnými refrény. Skoro to vypadá, jako by se pánové báli dát nohu z plynu, aby náhodou někdo nepoznal, že už to tady všechno bylo na tisíc a jeden způsob. S výjimkou dvou, tří kousků (singl Bored to Death vede) nahrávka postrádá výraznější motiv, pomrkávání na Sex Pistols (No Future) to nevytrhne. Navíc Skiba není kdovíjaký pěvec, DeLongův charakteristický vokál se nedočkal odpovídající protiváhy a Hoppus na všechno nestačí, byť mu to zpívá jako zamlada. Před třinácti lety kapela zabodovala baladickým pomaláčem I Miss You z eponymní desky prodchnuté nástrojovými experimenty i temnějšími zvukovými odstíny. California je plná rychlopalných humoresek přes kopírák, podobný moment překvapení na ní zoufale chybí. Tohle angažmá si zkušený producent John Feldmann (Papa Roach, Good Charlotte) za rámeček nedá.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #64.