Bon Jovi - This House Is Not For Sale

Mám teorii o odchodu Sambory z Bon Jovi. Richie už to prostě nedával, život v kapele, která dělá pořád to samé, už se mu začal zajídat, kašlal na to, začal pít, a tak nějak už mu celá ta dobře šlapající mašinerie začala být u zadku. To se Jonovi, hlavní postavě, pochopitelně moc nelíbilo, a tak, kámoš nekámoš, Richie šel z kola ven.

Jon, jenž svým vzezřením už spíše připomíná dobře zajištěného protřelého businessmana než rockera, ovšem táhne svou kárku dál se zbylými spoluhráči a novým kytaristou. Za pomoci schopného producenta a spoluautora Johna Shankse tak kapela nahrála už šestou desku (první byla "Have A Nice Day" v roce 2005), co zní až na malé výjimky (vlivy country v "Lost Highway") jako na jedno kopyto. Bon Jovi našli svou osvědčenou formuli anebo už zkrátka nejsou schopni vymyslet nic nového.

To platí i pro album "This House Is Not For Sale". Hlavní myšlenka alba, která se přenesla i na jeho obal, totiž dům s kořeny, je jasná - jsme tady už více než třicet let, nezměníme se, stojíme si za svým, tady máme kořeny, nejsme na prodej. OK, desítky milionů fanoušků kupující desky skupiny se přece nemůžou mýlit... Jenže to taky znamená pořád stejné melodie, zvuk a nacvičená Jonova gesta (ten pohyb rukou do kamery, kterým si vás, milé fanynky, Joník přitáhne blíž k sobě. Ano, balada "Labor Of Love" má pěkný kytarový motiv a celkově je to docela hezká písnička, ale to je strašně málo.

A to je tak všechno. Vlastně jste se asi nic nedozvěděli, žádné rozebrání písniček, textů, takové je to prázdné a o ničem. Možná, že jako fanoušek máte kyselkavě nepříjemnou pachuť v ústech a jste po právu naštvaní. Mně by se to taky nelíbilo, kdybych si o svém oblíbenci přečetl něco tak bezobsažného, a tak se za to omlouvám. Já jen, že přesně tyhle blbé pocity mám při poslechu "This House Is Not For Sale".