Darkest Hour - Godless Prophets & the Migrant Flora

„Jaký je nový Steve Von Till?“ ptá se nejhlasitější bubeník ze zkurveného maloměsta, v bordelu a prachu protančí mezi vyschlými hrdly omamných lahví až k naleštěnému Macu a chystá se odkliknout. Neumím mu odpovědět, ještě ne. Tohle je ta situace, kdy jde mládí vpřed, kdy učím starého čokla novou fintu, přestože v mém okolí (a nejen tam) jsou Darkest Hour zákon. Jdu na jistotu.

Call it escape to stay alive

Svět je v hajzlu. Víc než kdy dřív se strach transformuje v oboustrannou nenávist, institucializovaná paranoia jako marketingový tah, světonázor a neotřesitelné stanovisko schované do žvástů přikrytých těžkou a tučnou poklicí nadpisu. Kdy nám odpálili páteře od hlav(ic)? Jak poznáme to další z mnoha probuzení, až bude všechno jinak? Jak daleko sahají prsty sadistických povýšenců usazených na trůnech vykládaných zlatem vyrvaným z němých srdcí?

This is the truth We're all being used

Dodneška mi nikdo nevěří, odkud se mi v playlistu vzala dekádu zrající studiovka Deliver Us (díky, Vegy), dávno předtím, než vyhnil „metalcore“, a dávno potom, co se pojem melodeath začal nadužívat. Americká škola švédského riffu? Ačkoliv se poslední studiové směřování Darkest Hour nezaseklo v palici na dýl, než nejnovější album vystydlo, ústupkem se nikdy nezpronevěřili tomu, co se dá nutně považovat za poctivou nálož. Klobouk dolů. Letos se kapela vyvázala ze všech paktů a do arzenálu těžkých kalibrů přibyly hlavně s nejdelším dostřelem. Nadčasová utopie odpálená loňský osmý listopad, vepsaná uřvaným perem Johna Henryho hluboko do každé hymny rozkročené mezi klasiku a novátorství. Ani tón navíc, ani úder vedle. (A že jich je!) Překvapí někoho fakt, že to celé diriguje Kurt Ballou? Štempl labelu Southern Lord platí za korunovaci neporažených. Jestli absolutní hodnocení rozdává jenom čas, budu čekat. Tohle by dost možná mohla být nejlepší metalová deska široko daleko.

Spoléhat na jistoty se nemusí vyplatit, radši bych viděl Darkest Hour rozsekat Sedmičku než WYW odzívat Futurum, jenže kdy už je pozdě poučit se z vlastních chyb? Poslední varování.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #74.