V Decultivate se potkali muzikanti, kteří již mají ledacos za sebou. Majo tloukl do bicích u Flowers For Whores, psychdeličtí Rest In Haste se opírají o kytaru Radka Pavloviče, Radima jsme mohli po jistou dobu slyšet za mikrofonem black metalové Smuteční slavnosti. Tři zkušené hudební osobnosti se sešly, aby natočily album, které je velmi svoje, nepřipouští kompromisy a srší sebevědomím.
Už jen sám fakt, že vyšlo na dvanáctipalcovém vinylu, ale stopáž se pohybuje u hranice devíti minut (tedy podobně jako u žánrově spřízněných FVTVRE, ale ti svou hudbou zabrali jen první stranu desetipalce, druhou zaplnili hlukovou koláží). Troufalé, ale přijde mi, že je to něco, co k Decultivate patří a patřit bude.
Do úsporné stopáže rozložili pětici skladeb. Dominantní je výraz. Silně energický, agresivní, k posluchači až krutý. Decultivate, to je hardcore ve své ryze chaotické podobě, jež vedle sebe skládá rytmické zlomy i neočekávané změny tempa. Maximálně zkreslené kytary drhnou svoje extrémně rychlé, nepravidelné riffy, bicí se proměňují zdánlivě bez ladu a skladu, systém se hroutí a opětovně povstává.
Mezi tím vším se nese zpěv, pohříchu dost utopený a místy ne úplně srozumitelný. Radim se pohybuje na hranici blackového screamu, je to řev duše v očistci, má v sobě touhu vykřičet se z té nekonečné bolesti, která uvnitř dříme. A viník je jediný - okolní svět, násilné, nelaskavé prostředí, které nás všechny utváří, aniž bychom o to... číst dále
V Decultivate se potkali muzikanti, kteří již mají ledacos za sebou. Majo tloukl do bicích u Flowers For Whores, psychdeličtí Rest In Haste se opírají o kytaru Radka Pavloviče, Radima jsme mohli po jistou dobu slyšet za mikrofonem black metalové Smuteční slavnosti. Tři zkušené hudební osobnosti se sešly, aby natočily album, které je velmi svoje, nepřipouští kompromisy a srší sebevědomím.
Už jen sám fakt, že vyšlo na dvanáctipalcovém vinylu, ale stopáž se pohybuje u hranice devíti minut (tedy podobně jako u žánrově spřízněných FVTVRE, ale ti svou hudbou zabrali jen první stranu desetipalce, druhou zaplnili hlukovou koláží). Troufalé, ale přijde mi, že je to něco, co k Decultivate patří a patřit bude.
Do úsporné stopáže rozložili pětici skladeb. Dominantní je výraz. Silně energický, agresivní, k posluchači až krutý. Decultivate, to je hardcore ve své ryze chaotické podobě, jež vedle sebe skládá rytmické zlomy i neočekávané změny tempa. Maximálně zkreslené kytary drhnou svoje extrémně rychlé, nepravidelné riffy, bicí se proměňují zdánlivě bez ladu a skladu, systém se hroutí a opětovně povstává.
Mezi tím vším se nese zpěv, pohříchu dost utopený a místy ne úplně srozumitelný. Radim se pohybuje na hranici blackového screamu, je to řev duše v očistci, má v sobě touhu vykřičet se z té nekonečné bolesti, která uvnitř dříme. A viník je jediný - okolní svět, násilné, nelaskavé prostředí, které nás všechny utváří, aniž bychom o to stáli. Taková je alespoň vize, kterou Decultivate předkládají.
Stručné texty (a je dobře, že jsou přítomny na rozlehlém prostoru LP obalu, jsou pro toto sdělení ideální, s hudbou se skvěle doplňují: "První vzpomínka, tři roky / otec topí matku ve vaně / od té chvíle dobře vím / že s touhle rasou je něco špatně / Všemi do jednoho pohrdám / Má úzkost pramení z vás," ("Óda na nenávist"). Poslední sloka alba jako by v sobě skrývala nějakou zvrácenou naději nihilisty - nikoliv z přesvědčení, ale z donucení - že bude líp: "Netrpělivě čekám na ten slunný den / kdy otevřou se brány hlubin / a prolomí se zem / města budou zapálena / z tradic bude prach / a každý lovec bude jednou provždy uloven," ("Podřadnej druh"). Je v tom jakýsi dramatický oblouk - od Rudých slz (schovaných do švédského textu úvodní "Röda tårar" přes vznik oné nenávisti, boj s ní až k oné naději.
"Milovat" není nahrávkou pro poklidný poslech k nedělní kávičce. Je to agresivní, bolavá výpověď. A díky za tu délku - těžko si představit, že by tenhle nápor byl o něco delší. Každopádně stojí za to si tuhle očistnou lázeň čas od času vychutnat.
70.00%
62.50%
Komentáře